Proč stavět kostely? Zdeněk Fránek má překvapivou odpověď
Jaká místa bude potřebovat člověk ve 21. století? Kde najde klid, soustředění a možnost na chvíli vystoupit z neustálého pohybu současného světa? Právě tyto otázky provázejí architekta Zdeňka Fránka už více než patnáct let a nejvýrazněji se promítají do jeho sakrálních staveb. Kostely pro něj jsou stavbami určenými nejen pro věřící. Nyní tato mimořádná autorská linie vrcholí v Neratovicích, kde vzniká nejodvážnější kostel jeho dosavadní kariéry.
Kostely ho přitahují proto, že mu umožňují zabývat se tématy, která podle něj současná architektura upozadila. Přirozeným světlem, tichem, atmosférou, vztahem člověka ke krajině i otázkou, jak lze prostřednictvím prostoru vyvolat prožitek. Tuto úvahu rozvíjí už více než patnáct let. V Litomyšli navrhl modlitebnu Církve bratrské vyrůstající ze svahu jako symbolickou cestu vzhůru. Stavbu částečně zapuštěnou do terénu, která podle jeho slov „sahá až do mraků“. V Černošicích naopak vznikla organická stavba inspirovaná kresbami Paula Kleea, kterou architekt přirovnává ke křídlu nebo peří. Od počátku byla navržena nejen pro bohoslužby, ale také pro koncerty a komunitní život.
Nyní tato dlouhodobá autorská úvaha vrcholí v Neratovicích, kde vyrůstá Kostel Nejsvětější Trojice a komunitní centrum kardinála Josefa Berana.
Návrh architekt nosil v hlavě řadu let. Vychází z motivu dvou soustředných kleneb, mezi nimiž vzniká mimořádný meziprostor. Prostor mezi vnějším a vnitřním světem, který není pouze komunikační trasou. Má být samostatnou zkušeností. Místem pro zastavení, rozjímání, kulturní akce i setkávání lidí. Rampy vinoucí se mezi oběma klenbami nabídnou návštěvníkům postupný průchod stavbou a proměňující se pohledy na její jednotlivé části. Toto je zatím jeho vizualizace:
Comments
