Prodanka v mírně ujetém hávu
Divadlo Pod Palmovkou uvedlo v prosinci v premiéře zpracování národní klasiky – Smetanovy Prodané nevěsty v režii Jakuba Krofty a v hudební úpravě Ivana Achera a Martina Konvičky.
Na jevišti stojí několik židlí a stůl. Prostou scénografii doplňuje opulentní zadní projekce videoartu Jakuba Lecha, která dokresluje celkovou kýčovitě campy atmosféru. Ta do značné míry stojí na kostýmech Matyldy Kotlińské: v duchu tradice se jedná o kroje, ale jsou to kroje přemrštěné a křiklavě barevné, extrémní folklór ve stylu masopustních maškar, doplněný k dovršení stylizace o bílé masky herců.
Ikona české národní kultury je kondenzovaná, zkrácená na necelou hodinu a půl, zpracovaná muzikálovým způsobem: mezi vybranými áriemi a sbory znějí mluvené pasáže, které vznikly z původních recitativů. Neučesaný pěvecký celek a syrová hudební úprava nechají skvěle vyniknout nádherné Smetanovy melodie, působící v tomhle zpracování jako nápadité, chytlavé pecky. I interakce postav jsou trochu expresivnější, než si pamatujeme z televizní Prodanky s rozumnou Mařenkou Gabriely Beňačkové a blahobytným Jeníkem Petera Dvorského: mezi Jeníkem a Mařenkou to na tomhle jevišti mocně jiskří, Vašek není jen ňouma s řečovou vadou, ale mění se v místy dojemného, místy děsivého slaboduchého tvora, v rozhádaném mileneckém duetu Jeníka a Mařenky „Tak tvrdošíjná dívko jsi“ tu dojde dokonce na nepokryté partnerské násilí.
Tahle Prodanka není žádná krojovaná chalupnická idyla, nýbrž svižná groteska, z jejíhož stylizovaného panoptika vyčnívá zejména velice životná Mařenka Pavly Gajdošíkové. K mateřské správňačce z televizního zpracování má daleko: je to rázná individualita, které ani trochu nevyhovuje být pasivní figurkou ve smlouvách smazávajících staré dluhy, ať už je podepisuje zištný otec, nebo milující Jeník, ve smlouvách, které se zásadně dojednávají bez ní. V groteskním aranžmá závěrečného sborového „Dobrá věc se podařila“ je její raněná skepse vyloženě dojemná.
Žánr komické opery možná chtěli autoři inscenace posílit tím, že humor občas až moc přímočaře tlačí na pilu. S tím souvisí i poněkud nepochopitelná úloha Kecala: má nemohoucí dohazovač, který stráví celé představení na vozíku, protože je „po mrtvičce“, a do děje zasahuje jen jako živá komická rekvizita, nějak opravňovat skutečnost, že jeho tradiční roli plně přebrala Kecalová v podání Barbory Kubátové?
Přesto jde ale o představení vizuálně poutavé a hudebně objevné, a také je to poněkud praštěná a zjevně láskyplná pocta Smetanovi. Chcete-li s naší nejklasičtější klasikou bezbolestně seznámit třeba teenagera, lze tuhle inscenaci divadla Pod Palmovkou rozhodně vřele doporučit.
Text Jiřina Karpíšková, Foto Divadlo pod Palmovkou
Comments
