R.I.P. Sinéad O’Connor
Sinéad O'Connor v Praze na festivalu Jam (1997), foto Jiří Janda
Ve věku pouhých 56 let dnes zemřela jedinečná hudební osobnost, Sinéad O’Connor.
Prakticky hned poté, kdy se stala zpěvačkou, se stala slavnou a obdivovanou. Její krása, výrazný styl, jímavý hlas a kontroverzní veřejná prohlášení byla výbušným mixem, receptem na slávu i mediální pastvou. Zejména roztržení fotografie Jana Pavla II. bylo aktem, o kterém se psalo ještě dekády poté.
Debutové album The Lion and the Cobra (1987) i následující deska I Do Not Want What I Haven’t Got (1990) byly obdivované posluchači i recenzenty a také se skvěle prodávaly. Sinéad brzy stanula na největších pódiích, k hostování si ji zvali ti nejslavnější hudebníci – některé její duety, například se Shanem MacGowanem nebo s Terrym Hallem, patří k mimořádně jiskřivým hudebním dílům. Následující desky neměly zcela vyrovnanou úroveň ale všechny byly nadprůměrné. Jejím posledním albem zůstává I’m Not Bossy, I’m The Boss z roku 2014, ale i poté hostovala na nahrávkách dalších hudebníků.
Její život byl plný tragédií a dramat (velmi ji poznamenala smrt matky při autonehodě v roce 1985 i sebevražda jejího syna před necelými dvěma lety), byla velmi komplikovanou osobností, posledních několik let zmítanou psychickými problémy. Měnila si jméno (Magda Davitt, později Šhuhada Sadaqat), několikrát změnila i náboženské vyznání, byla čtyřikrát vdaná, poslední roky psala nekoherentní příspěvky na sociální sítě a zmiňovala řadu existenčních problémů. Přesto její smrt nebyla očekávána. Příčina smrti nebyla zatím zveřejněna, rodina žádá veřejnost o soukromí.
Připomeňme si některé její skvělé chvíle malým Spotify playlistem:
Comments
