Radek Horáček o vztahu dvou gayů: Když budu zpívat o lásce, nebudu text prznit neutrálním tónem
LGBT+ aktivismus má mnoho podob. Radek Horáček (jinak majitel jendoho z nejpopulárnějších psů v Praze) natočil pod jménem Sirius něžnou předlávku známé písničky I Love You od hvězdného Francouze Woodkida. Text je český a jak NENÍ v krají zvykem, vyznání je zcela jednoznačně směřováno od muže k muži. „Sirius vznikl proto, že jsem chtěl ukázat, že i my prožíváme milostný karamboly, trápíme se, máme srdce na dlani, ale dokážeme i křičet vzteky, být ublížení, podrážet si nohy. Zpívám o vztahu dvou mužů, což se u nás veřejně moc často neděje. Pokud vůbec. Nejdůležitější kritérium pro mě bylo nezastírat pravou povahu vztahu, který českou verzi inspiroval a naprostá upřímnost textu i výrazu při zpívání,“ říká o projektu Radek Horáček.
Viděla jsem váš klip a říkám si, že je hezké, že si někdo dal tolik práce. A pak na volnočasovém webu na Slovensku vyšel článek o tom, že jde o aktivistický počin, ne jen nějakou hříčku. Jak to tedy bylo?
Děkuju za pochvalu. Záleží na interpretaci toho, co je to aktivismus. Já osobně považuju za možná nejúčinnější LGBT+ aktivismus to, když člověk žije otevřený a hrdý život, nesvázaný většinovými heteronormativy. Nekřičet, že chceme být vnímáni stejnou optikou jako většina, ale prostě si dělat věci po svým, jak nám přirozenost velí. S tím se pojí i to, že pokud se rozhodnu zpívat o lásce, nebudu text prznit neutrálním tónem, aby náhodou někoho nepohoršilo, že je to vyznání muži. Až takové texty budou zpívat slavní čeští gay zpěváci bez obavy o ztrátu popularity, nebude důvod takovému počinu dávat přívlastek aktivismu. Nicméně prvotní motivací bylo prostě natočit písničku inspirovanou mým zásadním vztahem a pustit ji mezi lidi.
Web dále uvádí “Cover verzia pesničky I love you od Woodkida napríklad upozorňuje na vnímanie LGBT+ ľudí.” – co chcete zdůraznit, o jaký způsob vnímání vám jde?
Často se setkávám s očekáváním, ať zvenku, nebo zevnitř komunity, že pokud chceme být respektováni, musíme se chovat lépe a mravněji než většina. Asi tak jako když chce být u nás Ukrajinec, nebo muslim vnímán jako slušný člověk, musí dřít do úmoru, neplivat na chodník a prohánět manželku po koupališti v bikinách. Text i klip se dají vnímat i tak, že stejně jako všichni ostatní i my umíme přiběhnout se srdcem na dlani, ale zároveň si dokážeme i podrážet nohy. Tedy, že nejsme ani holubice míru, ani monstra, která chtějí bořit ideální heterosvět. A že respekt ostatních se neřídí tím, do koho se zakoukáváte.
Setkal jste se s diskriminací, šikanou nebo obtěžováním proto, že jste na kluky?
V dětství a dospívání ano. Často a výrazně. V současnosti především na sociálních sítích, internetových diskuzích, v přístupu zákonodárců k požadavkům týkajícím se rovnoprávnosti při uzavírání manželství, atd. V mé vlastní sociální bublině ale už v podstatě vůbec.
Máte pocit, že se vnímání LGBT+ lidí zlepšuje, a je v ČR lepší, nebo horší situace než dejme tomu v Anglii?
Rozhodně se zlepšuje. Nálada ve společnosti je dnes diametrálně odlišná. Lidé mají snadný přístup k informacím a tím pádem šanci nechovat se ignorantsky. Výzkumy, které já znám, potvrzují pozitivní trend. Ale těžko soudit, zda je to i proto, že lidé v Čechách cítí, co je politicky korektní a proto vědí jak odpovědět, nebo jestli to tak opravdu cítí. To rozklíčovat nedokážu. Porovnání s Anglií – vzhledem k tomu, že legislativa týkající se práv LGBT+ lidí je v obou zemích velmi podobná, až na to, že na většině území Velké Británie existuje možnost uzavírání stejnopohlavních sňatků a gay páry mohou adoptovat děti, posuzoval bych spíše přístup částí populace podle vzdělání, místa bydliště, náboženství, atd. Prostě běžná demografická kritéria. A tam se to příliš neliší.
A kam by ideálně měla vaše snaha směřovat? Co by byl ideální stav – prostě to, že se orientace neřeší?
Přesně tak. Že se to prostě neřeší. Že budeme rozebírat jenom to, jestli se Vám můj klip líbí kvůli muzice, textu, režii, kameře a kvalitě zpěvu. Protože, co si budeme nalhávat, stále velmi častý je přístup “mně homosexuálové nevadí, ale nechci, aby mi to strkali pod nos, ať si to dělají doma v ložnici”. Což v překladu znamená “jsem homofob, který blahosklonně toleruje sexuální odlišnost jako takovou, ale zároveň LGBT+ lidem určuje, kdy, kde a jak mohou svoji citovou a erotickou orientaci projevovat tak, aby mně samotnému to nevadilo”.
Jak se koukáte na #metoo?
Těm ženám bych přál, aby se s ničím takovým nikdy nesetkaly a těm mužům bych přál, aby se zodpovídali jenom z toho, co opravdu udělali.
Proč zrovna Woodkid?
Mám rád klasickou hudbu, ale mám rád i pop. Symfonická verze I love you proto byla ideálním řešením. I proto, že Woodkid sám je gay, původní text je o lásce muže k muži. A navíc, zcela pragmaticky, on zpívá ve stejné poloze jako já, takže jsem si nemusel lámat hlasivky příliš směrem nahoru…
Budete pokračovat v podobných akcích? Najdete si čas – a o jaké aktivistické činnosti sníte teď?
Přestože Sirius je můj první veřejný hudební počin, hudba je můj největší koníček, dlouholetá vášeň. Čili ano, budu pokračovat. Průběžně píšu nové texty a i nadále jsou pro ně inspirací muži mého života. Tentokrát se už ale bude jednat i o původní hudbu.
Co bychom o LGBT+ měli vědět, co se neví, neříká, co by bylo fajn znát?
Pokud se o LGBT+ lidech chcete cokoliv dozvědět, choďte mezi ně, mluvte s nimi, nechte si nastavit zrcadlo a nastavujte ho jim. Jinou radu nemám.
Comments
