Report: Pop Messe 2024
Pop Messe je ambiciózním počinem, který se za krátkou dobu fungování vypracoval k zajímavým jménům a celovíkendovému programu na několika scénách. Letošní ročník byl mým prvním.
(Poznámka redakce: Máme i velkou fotogalerii a pár dalších poznámek k festivalu. Fotky máme i na facebooku.)
Pátek
Nemůžu nekomentovat v dobrém smyslu bizarní vystoupení Františka Skály. Padla mi brada, když hrál Husserlovu Přednášku. Perfektní otvírák festivalu: pobavil a leckdy trošku šokoval svou hravostí a odvážností.
Kapela DVA vystupující velmi vzácně předvedla po menších zvukových problémech rozhodně jedno z nejlepších vystoupení které jsem chytil. Vlastní vymyšlený jazyk, precizní hlasová schopnost zpěvačky a k tomu množství dechových nástrojů, kterými doplnila kytaru a beaty svého partnera. Dohromady to tvořilo hrozně chytrej, zábavnej a dynamickej zvuk. Víc takového by světu rozhodně neuškodilo.
Další skvělá vystoupení pak předvedly kapely Ecstasy of Saint Theresa a Leftfield. Ani jednu jsem neměl extra nazkoumanou a víc jsem si užil Theresu. Leftfield k pódiu přilákali masu lidí, ale šlo si všimnout, že je tam neudrželi. Něco je asi iritovalo, dovedu si představit, že to mohla být neustálá snaha pumpovat lidi do tance, nevím. Highlight večera pro mě byli islandští GUSGUS. Tančilo se na ně bez pumpování, přirozeně, kolikrát i zasněně.
Sobota
Z druhého dne si odnáším velké poučení o umělci FVLCRVM. Hype kolem něj si v sobě odnáším z Pohody, kde jsem ho ale kvůli jinému koncertu neslyšel. Snadno si dovedu představit, jak jeho hudba fungovala na domácí scéně v rozjetém nočním čase. V Brně odehrál inspirativní a rozmanitý set, ale zachoval si skromnost. Tak bych shrnul zážitek, kterej si rád připomenu znovu, i jindy a jinde.
Ten večer vystoupili i dobře známí Sleaford Mods a Kiasmos. Obojí bylo fajn, Sleaford Mods bavili především ty, kdo jejich show viděli poprvé (a že jich kolem mě bylo hodně). Klasická láhev na hlavě coby jediná rekvizita a ostrá kritika všeho možného v textech i postoji.
Jako třešničku jsem si dopřál techno set od kanadské Marie Davidson. Fléda Stage byla pro takovou hudbu naprosto ideální. Jsem rád, že tenhle vyklizenej halovej prostor využili s jeho potenciálem a dramaturgicky se v něm vyřádili na několika různých koncertech. Kromě Marie Davidson tam v závěrečný den skvěle fungoval i audiovizuální projekt NIVVA, o kterém ještě zajisté uslyšíme.
Neděle
Highlighty festivalu spolu s DVA ovšem byli pro mě už osvědčení umělci. Nádherných 80 minut kytar, dechů a skoro až divadelní performance předvedli Warhaus. Hitovky jako Time Bomb nebo Shadowplay můžu poslouchat do zblbnutí. Natažená jammovací verze Beaches pak už byla jen pomyslnou tečkou za tím neskutečným vystoupením, který doporučuju všem, kdo chtějí vzít někoho na hudební rande, ale zatím neví jaký. Jen a pouze superlativy.
Pop Messe v medailonku u Charlotte Adigéry & Bolis Pupul uvádí žánr elektronický soul. Výstižné. Adigéry se na pódiu nezastaví, neustále se vrtí nebo poskakuje. Bolis Pupul pak vytáhne kytaru a začne tančit s ní. Jsou jak jedno tělo. Charlotte vtipkuje, směje se. Pupul nejdřív působí, ale fakt jen působí, trošku jako suchar, což by se při společném stolování zajisté vyvrátilo. Z davu lidí kolem bylo leckdy slyšet slova úžasu a chvály. Tenhle projekt si to zaslouží. Přál bych si snad jen, aby to bylo delší.
Když to vezmu jako celek, vidím potenciál k růstu. Věřím, že pokud se další ročník odehraje zase v prostorách historického Velodromu, bude se s prostorem pracovat ještě lépe. Festivalu by slušela nějaká “klidná” část, místo kde si člověk trošku odpočine s hlavou plnou hudby nebo poklábosí s dalšími o tom, jak skvěle to hrálo předchozí den. Zóna, kde se vyřádí děti se určitě příští ročník taky objeví, věřím tomu. V gastro zóně jsem byl mile překvapen rozmanitostí jídel i přes relativně skromné množství stánků. Neapolská pizza s mortadellou a pistáciemi připravovaná v peci, kterou si vozí na autě, nebo grilovaná makrela na tyčce, to není všude.
Na shledanou za rok, Pop Messe, Brno, jste krásní a motivujete mě. Děkuji.