Report: Povodí Ohře v nádražce ve Všetatech

foto Jiří Janda
foto Jiří Janda

Jestliže je nějaká domácí kapela čerstvým miláčkem hudebních kritiků, což potvrzují její výhry nebo aspoň nominace v jejich všemožných hudebních cenách, nezaškodí si ji trochu okouknout a poslechnout v reálu. Pokud to nebude jenom v nějakém běžném pražském klubu, ale spojí se to s menším výletem kus za velkoměsto, kam přijede rozčísnout nudu na ospalém maloměstském nádraží, tím jedině líp. Takže šup na vlak a hbitě do Všetat.

foto Jiří Janda

Ve všetatském Lokobaru se v pátek očekávání splnila. Co se intenzity zvuku týče, tak dozajista. Během necelé třičtvrtěhodiny, co vystoupení kapely trvalo, její hluk do sálku nevpustil jediné zaskřípění kol od vlaků – a to je budova z obou stran obklíčena frekventovanými tratěmi. Drobná chybička sice byla, že zpěvákovi Sisimu nebylo až tak dobře rozumět texty, ale to se dá doma dohnat samostudiem z desky. Rozhodující je atmosféra v dobře našlapané nádražce, a ta nezklamala.

foto Jiří Janda

Písničky Povodí Ohře jsou stejně černé stejně jako obal jejich alba. Vláhu berou z téhož jako řeka z názvu souboru – pod hromadami strusky z někdejších dolů jsou tam v bývalých Sudetech skryté všelijaké nechutnosti. A v jejich muzice sice hluboko pidliká country (třeba na kytaru vyrobenou z kanystru), přehluší ho ale obvykle rockový nářez a zpěvákův řev.

Ozvěna z nabušeného všetatského večírku člověku duněla v hlavě ještě dlouhé hodiny poté, co ho pozdní vlak odvezl k domovu. Je vidět, že se na západě lidi, kteří by generačně mohli být zhruba vnuky “dětí ráje” z románu A bude hůř… od Jana Pelce, ani dneska rozhodně nenudí.

 

Comments

comments

Vyhledat