Reportáž: Pohoda 2024. Podepsaný rohlík, bouře a naděje

Letošní ročník festivalu Pohoda na trenčínském letišti byl v pátek v noci předčasně ukončen z důvodu silné bouřky která se přes areál prohnala a zanechala za sebou všelijaké škody i několik zraněných. Jedno z krytých pódií dokonce spadlo, což nevypadalo vůbec hezky. Stihlo se však i leccos radostného, a právě o tom se pokusím poreferovat níže.

Startuje se ve čtvrtek, leckdo by řekl, že v jakoby “omezeném” režimu, protože se nyní jedná o 2-3 pódia, ale není tomu tak. Vystupují velká jména, kterým velká pódia sluší.

Čtvrtek odstartovala slovenská kapela Para. Byl to koncert plný vtipu, střídání žánrů i vřelé komunikace s publikem. Kusy jako Otec nebo Brutálna Zostava si s nimi zazpíval skoro každý a nenacházím dojem, že bych chtěl něco vytýkat. Naopak se opět ukázalo, že zvukaři Pohody jsou bezchybní a dali nám tímto echo, že zvukově bude všechno v nejlepším pořádku.

Stejnou stage o něco později obsadil Skepta. Tuhle show jsem sledoval spíše z dálky a musím říct, že mě to bavilo o něco víc než v jednom z minulých ročníků. Z vyvýšené tribuny vedle pódia bylo ovšem vidět, že své oddané fanoušky Skepta má, soudě podle několika menších či větších moshpitů plných usměvavých lidí kteří vypouští energii v extrémním hicu, který sužoval všechny návštěvníky.

Druhá stage ve čtvrtek nabídla zpěvačku Arlo Parks či Jamese Blakea. Arlo předvedla solidní koncert, neubráním se ale dojmu, že to všechno bylo takříkajíc na jedno brdo. Svoje publikum si ale našla. James Blake byl o poznání zajímavější, gradoval svůj koncert a dostal se pod kůži těm, kteří mu to dovolili. Cover songu No Surprises od Radiohead potěšil. Dovedu si ho představit v menším, intimnějším měřítku, ale zdá se, že bude spíš růst. Odcházeli jsme až k samotnému konci a ani se nám nechtělo. Cílem ale bylo přijít na korejskou DJku Peggy Gou nějak schopně a najít ideální místo, odkud bude vidět všechno, co její show nabízí. Viděli jsme hravé barevné projekce, které postupně přidávaly na hypnotické intenzitě spolu s rozmanitými dropy, o které nebyla nouze. Pochválit musím dynamiku setu. Tady se nikdo nemohl začít nudit, pohled na její úsměvy a nečekané změny v hudbě fungovaly skvěle, a vybavil jsem si minulý ročník, kdy jsme s bráchou šli okouknout Jamieho XX, který na nás působil podobně. Peggy Gou rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos stihl vidět a slyšet. Vydržel bych klidně dvojnásobný trvání koncertu.

Nejlepší? Těžko se to vybírá, ale možná že opravdu nejlepší koncert, co jsem viděl, byl australský borec Genesis Owusu. Věděl jsem, že to bude dobrý, ale nevěděl jsem, jak moc. Na nic se nečekalo, rozpálilo se to od samotnýho startu a já si říkal, že při každým kusu vidím někoho jiného. Jednou je to rapová nálož, podruhý je tam Stevie Wonder a na dalším kusu zas někdo jako Caribou. Owusu spojuje několik hudebních světů dohromady a přitom je to nenásilný a funkční. Vystoupil na kryté scéně, kterou o den později sfoukla bouřka, a prostor naplnil kompletně. Když pak došlo na nějaký kontemplace s náhodnými lidmi a otázky na to, co je bavilo nejvíc, Owusu se objevoval téměř pokaždé. Nedivím se. Bangery jako Stay Blessed nebo Get Inspired mi hrajou v hlavě doteď a jsem rád, že tohle bylo možný slyšet.

V pátečním programu jsem se těšil na mnohé. Stihnout šlo ovšem jen něco. Začalo to pro mě srdcovkou v podobě kapely P/\ST. Před pěti lety jsem ji na Pohodě slyšel poprvé stejně jako mnoho dalších lidí, protože to byl jeden z jejich vůbec prvních koncertů. Letos si zahráli na stejném pódiu jako Owusu a zapotili mnohem větší množství lidí. Repertoár se zvětšil, divadelní umění taky. Živelná, hlasitá, poetická i ostrá show zároveň se zopakovala. Tohle klukům přeju a pravděpodobně půjdu zase, až budou někde v Praze.

Podepsaný rohlík

Donny Benét se stal v minulých letech miláčkem Pohody a já konečně zjistil proč. Je to neuvěřitelnej sympaťák a showman. Žánr? Post-disko. Představit si to lze těžko, poslechnout si to lze okamžitě třeba ze Spotify. Saxofon jeho kolegy celkový funky-ish projev nádherně oživoval… lidi kolem se usmívají, poklidně tančí a někteří z nich mají u očí slzy dojetí. Koncert Donnyho, který zakončilo setkání s fanoušky pod pódiem s možností si odnést podpis. Naší partě podepsal rohlík. Fakt.

podepsaný rohlík. foto Daniel Kopecký.

Pak jsem se přimotal ke konci vystoupení Pražského Výběru, který mě mile překvapilo svým nápadem a vtipem. Iva Pazderková byla solidně šílená. Po jejich koncertě ovšem na stage vylezl Michal Kaščák a oznámil blížící se bouřku. Silnější jsem asi na vlastní kůži nezažil a měl jsem štěstí, že náš kemp byl hned ten před hlavním pódiem a do stanu jsme zalezli zatím lehce opršení. Najít po tom největším mordoru ležet dvě vystrašený slečny a nabídnout jim azyl v našich stanech bylo uspokojující i děsivý zároveň. Naštěstí se našly se svou partou. 

Michal Kaščák spolu s návštěvníky doufal, že festival neukončí, ale napáchané škody to nedovolily. Team Pohody zhodnotil, že areál není stoprocentně bezpečný a kolem půlnoci oznámil konec festivalu. Záchranou pro promoklé návštěvníky bylo pár funkčních gastro stánků, kdy jeden z nich, stánek Hiadlovec, rozdával svůj vyladěný vývar zdarma všem, kdo si o něj poprosili. Měli štěstí, že jim stan stojí, protože spousta stánků vedle nich takový luxus neměla. Pro ilustraci doporučuji vyhledat si nějaké fotky, ať si tu situaci představíte živěji.

Oceňuji solidaritu a ochotu pomáhat. Spousta dalších firem nejen z festivalu či Trenčína nabídla svou pomoc a od samotného rána začala evakuace areálu a městeček. Bylo to smutné, ale nutné. Doufám že se z toho Pohoda vyhrabe a nabídne nám další ročník v bezproblémovém počasí a s dalšími skvělými jmény, protože letos byl line-up opravdu šťavnatý.

Tenhle ročník pro mě představoval především novou zkušenost. Naučí mě to nepodceňovat sílu nečekaných náhod. A to je dobře.

Pohoda

Letisko Trenčín, Slovensko

11.- 13. 7. 2024

Redakce drží palce všem zraněným a traumatizovaným.

Comments

comments