Skrze tebe vidím sebe: Dialogy o portrétu

Skrze tebe vidím sebe: Dialogy o portrétu

12.02.- 15.05.2022

Zóna pro umění 8smička Humpolec 

Devátá výstava v humpolecké 8smičce pátrá po fotografickém portrétu v současném umění. Vnímá přitom člověka jako leitmotiv, který se stává hlavní spojnicí mezi analogovou, digitální a algoritmickou fotografií. Na tomto pozadí odhaluje, jak se za poslední tři dekády proměnil způsob, jakým se díváme na sebe a na druhého. 

Je obraz a tělo výsostně oddělená dualita, nebo splývají v jedno? Mohu skrze tebe vidět sebe? Na tyto otázky hledají kurátorky Anežka Kořínková a Kateřina Sýsová odpovědi ve formě mezigeneračních dialogů, které mezi sebou zastoupení autoři vedou. Umělci různých generací k fotografickému pohledu přistupují odlišnými způsoby a reprezentují tak dynamické prostředí, ve kterém se fotografie za poslední tři dekády ocitla. „Naším cílem není představit ucelený vývoj fotografie za poslední tři desetiletí, ale otevírat otázky, jak o tomto médiu přemýšlet. Skrze tebe vidím sebe není jenom výstava fotografií, ale je to také výstava o fotografii jako médiu a vývoji, kterým si za poslední desetiletí prošel. Ve vztahu k tomu také vybízíme k zamyšlení nad tím, jak se posouvají naše hranice vnímání soukromého a veřejného, reality a virtuality, ale také člověka a stroje,“ dodávají kurátorky.

Zastoupení autoři reprezentují dynamické prostředí, ve kterém se fotografie za poslední dekády ocitla. Mnozí z nich portrétní fotografii tematizovali zcela novým způsobem, a v rámci média tak dokázali naznačit přicházející směry související s proměnou povahy fotografie jako fluidního nástroje podléhající neustálým změnám.

Expozice v Humpolci staví do protikladu jak „klasické“ portrétní přístupy lpící na mimetickém zobrazení člověka, tak portréty odpoutané od technicistní povahy fotografie i konceptuální formy lidského vyobrazení. Zároveň představuje díla zkoumající samotnou povahu fotografie. V širším kontextu tak ukazuje postupnou variaci i proměny fotografického portrétu v posledních třiceti letech.

Podstatnou součástí instalace a celé koncepce je, jak je v 8smičce zvykem, i architektura, kterou tentokrát vytvořila scénografka Jana Preková. Využívá různě světelně propustné materiály, které na jednu stranu představují alegorii k práci se světlem samotné fotografie, ale také skrze různou propustnost opálových a čirých vybízejí k pozorování okolního světa. Návštěvník se tak může cítit jednou jako voyeur a jindy naopak jako střed pozornosti, kdy je sám sledován objekty na fotografiích.

Vystavující:

Pavel Baňka (1941), Veronika Bromová (1966), Jakub Delibalta (1994), Iryna Drahun (1994), František Fekete (1993), Pavel Hečko (1951), Julie Hrnčířová (1992), Salim Issa (1973), JaCobra (1995), Libuše Jarcovjáková (1952), Alena Kotzmannová (1974), Pavel Mára (1951), Adéla Matasová (1940), Jan Matýsek (1994), Martin Odehnal (1976), Dita Pepe (1973), Ivan Pinkava (1961), Štěpánka Stein (1976), Václav Stratil (1950), Jiří Thýn (1977), Marie Tomanová (1984), Martin Wágner (1980)

Kurátorky: Anežka Kořínková, Kateřina Sýsová

Architektura: Jana Preková

Grafický design: Štěpán Malovec, Martin Odehnal

Comments

comments