Spektakulární fúze světové i místní audiovize

Začátek jara opět přinesl do Prahy renomovaný multižánrový festival Spectaculare, zaměřující se na hudbu ve spojení s dalšími druhy umění. Filmem, divadlem a hlavně videoartem. Festival pořádaný palácem Akropolis v dramaturgii Josefa Sedloně opět nabídl jedinečnou možnost zažít hudbu nejen skrze vjem sluchový, ale i zrakový. V průběhu března a dubna byly po různorodých lokacích v Praze rozmístěny hudební akce hostující interprety jak z Čech, tak ze zahraničí. Důraz festivalu na propojování se tak promítl nejen ve fúzi hudby s obrazem, ale i lokálního se světovým.

Tento článek se bude zaobírat především audiovizuální složkou festivalu, kdy byla hudební skladba doplněna o obrazovou složku. Myšleno jakákoliv hudební složka, nikoli pouze hudební koncert, jelikož ten v poslední době není nutností. Důležitá je kvalitní reprodukce hudebního záznamu. Festival představuje především elektronickou hudbu, která je velice navázaná na rychlý technologický vývoj, který hudbě propůjčuje hlas, často i podobu. Prezence reálných hudebních nástrojů či hudebníků již není podstatná. Jelikož hudba je doplněna o složku vizuální, není nutností, aby byl hudebník prezenčně přítomen.

Llyr

Pozornost se posunula od autorů k jejich finálním výtvorům. Člověk nejde na interpreta jako osobu, ale na zážitek, který mu bude na místě zprostředkován. Nejde obdivovat um, s jakým hudebník ovládá svůj has či hudební nástroj. Pro producenta elektronické hudby ani není nutností hrát na jakýkoliv z reálných nástrojů. Veškerou kompozici, zvuky, efekty, klidně i celý orchestr si může vybudovat ve svém vlastním počítači. A i když skladbu komponuje doma, může si díky nástrojům ve virtuálním světě vytvořit požadovaný prostor, do kterého budou jednotlivé nástroje zasazeny. Zda-li do velkého prostoru s dlouhou ozvěnou, do malého pokojíku bez jakéhokoliv dozvuku, dokonce může každý z nástrojů umístit do pomyslně různých prostor a dát tak každému z nich jinou zvukovou kvalitu.

Badfocus

Tímto je jen demonstrován směr, kterým se soudobá hudba ubírá, co je pro ni důležité, a co to znamená pro nás, jako diváky a posluchače. Od jednoho vjemu, k vjemové syntéze. Žijeme v rychlé době neustále nám předhazující množství vjemů, kterým musíme čelit. Festival tento trend odráží a nabízí fúzi více oborů zároveň. Hudba se tak stává atraktivnější pro širší okruh lidí. Pro milovníky hudby, obrazu, kultury, či vědy a technologií.

Obrazová složka se stala náhradou za reálné nástroje a hudebníky. Z posluchače se stal pozorovatel, který si může vybrat složku, na kterou zaměří svou pozornost. Zda-li na obraz, či zavře oči a zaměří se více na hudbu. Někdy jsou tyto dvě složky ve vzájemné komunikaci, jindy nesou vlastní příběhy.

Max Cooper

Příkladem, kdy složka vizuální skoro až předčila složku hudební bylo představení Sphere, které uvedl německý hudební skladatel Robert Koch (Robot Koch) spolu s vizuálním umělcem Mickaelem Le Goffem. Společnými silami vytvořili v roce 2018 skoro hodinovou audiovizuální plavbu vesmírem, určenou pro prostory planetárií. Kochova elektronická hudební pouť byla doprovázena monumentálními projekcemi po celé kupoli pražského planetária, lazených do vesmírné tematiky. Od průletů kosmickou lodí, po abstraktně, geometricky i organicky generované plochy. Díky projekci, která se rozprostírala po celé ploše kupole, se cítil divák obrazem zcela pohlcen. Letmým zklamáním bylo ozvučení prostoru. Jelikož planetária nejsou primárně určena pro kvalitní poslech hudby, dunivější části skladby způsobovaly rezonance a vyluzování nechtěných zvuků. To může být nevýhoda koncertů a projekcí, na kterých sami autoři nejsou prezenčně a zastupují je jen jejich výtvory. Nelze si zkontrolovat nastavení projektorů/reproduktorů, ale na druhou stranu se dá upravovat termín akce i jejich počet. Celkově však představení zaznamenalo nemalý úspěch a pro velký zájem široké veřejnosti byly přidány 2 reprízy. Tu poslední bude ještě možné zažít 12. 4. ve 21:00 v pražském Planetáriu.  

Robert /Robot Koch

Dalším z audiovizuálních představení, které bylo možno v průběhu festivalu navštívit, byl dvojkoncert pražského Badfocus (Prokop Korb) spolu s německým producentem Pantha du Prince (Hendrik Weber). Tento koncert by se dal pokládat za tradičnější, v mezích tohoto festivalu. Konal se v místě určeném pro koncerty (paláci Akropolis), hudebníci byli přítomni, projekce byla 2D na jedné stěně, dokonce se na stagi objevili reálné hudební nástroje. V tomto případě šlo vidět intenci festivalu propojit lokální s mezinárodním kontextem. Oba koncerty se nesly v duchu elektronické hudby a samplování, doplněné o počítačově generované zadní projekce. V případě Badfocus bylo zajímavé zapojení organicky znějících, reálných hudebních nástrojů (piana, flétny a spacedrum) do elektronických dj, samplovaných rave setů. Producent nejen živě mixoval již existující skladby, ale současně živě hrál na hudební nástroje. Projekce však nebyly nijak zajímavé a originální. Jednalo se o generativně vytvořené, různě se prolínající úryvky videí určené pro live show.

Banx

Navazující Pantha du Prince se nesl ve zcela jiném duchu. Živost a mladost vystřídal mysticky působící i znějící set, vznikající už pouze v počítači. Projekce se také hodně změnily. Glitch, barevnost a různorodost byly vystřídány za pomalé průlety horskou krajinou. Celý set působil dost koherentním dojmem, částmi trochu až nudně.

Zajímavé je povšimnout si zájmu kombinovat organické s generativním. V každém z koncertů jinak. V případě Badfocus kombinováním reálných nástrojů s elektronickou hudbou, v případě Pantha du Prince kombinací projekcí přírody za zvuků elektronických ambientních ploch.

Jako poslední z audiovizuálních představení stojí za zmínku 3 hodinový set Mesh Labelu. Nejde o label složený pouze z hudebníku. Tvoří pojítko mezi hudebníky, které navíc propojuje s vědci a vizuálními umělci. Díky těmto kolaboracím a vhledům z různých oborů mohou vznikat velice nevšední a inovativní projekty. Ochutnávku z nich jsme mohli zažít v Meetfactory v rámci festivalu Spectaculare. Label založil v roce 2016 Max Cooper, který se sám setu účastnil a pro kterého je propojování vědy současně s hudbou, obrazem a přírodou velice zásadní. Kromě samotného Coopera se v setu objevili další členové labelu, Llyr a Alex Banks. Ač se jednalo o producenty z jednoho labelu, jejich vystoupení byla dosti rozdílná, a to hlavně vizuálně. Zvukově šlo o gradaci.

Hudebně byly všichni interpreti laděni do elektronického rave ambientu, mísící DJing s vlastními samplovanými prvky. Večer započal nejambientnější ze setů, Llyr. Následoval ho živější Alex Banks a představení labelu zakončil sám zakladatel Max Cooper, který svou část ladil do hlasitého, rychlého, rave-technového party setu. Vizuální projekce začaly organickými asociativními videi, připomínající mikroskopické útvary, stejně jako vesmírné objekty. Zajímavé bylo využití zavěšené kulovité skulptury doprostřed plátna, které projekci dodalo na další dimenzi. Banksem se projekce změnily ve více audioreaktivní technologickou podívanou. Obrazy reagující přímo na změny v hudbě, mířící nějakým směrem, glitchující, či různě se transformující. V podobném stylu se pak nesla i poslední část v roli Maxe Coopera, který je stejně tak VJem jako DJem. Tedy nemixuje pouze hudbu, ale i obraz. Ke každé stopě, či hudebnímu efektu má předpřipravenou změnu v obrazu. O jeho pracovním workflow se návštěvníci mohli více dozvědět z workshopu, který pro festival před setem vedl. Prozradil v něm co ho ve tvorbě baví, jak k hudební kompozici přistupuje a jak moc je pro něj zásadní příroda a kolaborace s ostatními umělci a programátory.

Jako jednu z mála výtek festivalu by šlo vypíchnout zbytečné nadměrné používání světel při těchto audiovizuálních koncertech. Světelné show jsou samozřejmě neodmyslitelnou součástí koncertů, ve spojení s projekcemi jsou však nadbytečné. Jsou dalším prvkem, který divák musí vnímat a současně znečitelňují projekce za nimi.

Na festivalu je skvělé, že velice stravitelnou a příjemnou formou představuje vývoj technologií, stejně tak jako soudobou hudbu a její interakci s obrazovým doprovodem. Ač by se mohlo zdát, že jde o velice specifická představení pouze pro malý výsek nadšenců, festival se stává velice populárním, a rozhodně stojí za navštívení.

Foto: Viktorie Štěpánová

Comments

comments