The Underground Youth: Milá melancholie

Úterý v Karlíně, hraje se v Kasárnách, místě, kde to je opravdu krásný. Společenský prostor, ve kterém se potkávají lidi a tím tvoří tu příjemnou část života ve městě. Konají se tu koncerty, promítají filmy, děti lezou všude možně a za dobrýho počasí je tu prostor i pro sport. Čepuje se skvělý pivo a připravuje ovocitá výběrová káva. Visí tady autorská tvorba. Dne 14. 5. hrají (v Praze už poněkolikáté) The Underground Youth, support dělají tuzemští BLACKSEA.

BLACKSEA je pražská banda, o který jsem díky koncertu slyšel poprvé a dnes už vím, že letos vydali své první EP; je to tvrdší kytarovka, která ale při vstupu do sálu úplně pohltila přítomné. Na pódiu měli červený neony, který v kombinaci s neprostupnou tmou kolem fungovaly náramně a tu druhou část setu jsem si hezky klidně vystál vzadu. Musím i přiznat, že dokud nezaznělo „děkujem“ od zpěváka, myslel jsem si, že kluci pochází třeba z Británie. Určitě o nich ještě uslyšíme.

The Underground Youth, parta, co už žije jedenáctej rok a přestože se definuje jako post-punk či psychedelia, má po i zlaté éře a la Joy Division stále co nabídnout. Poslední deska Montage Images Of Lust & Fear (2019) je toho krásným důkazem. Poslední koncert jsem vynechal, protože mi přišlo, že se již recyklují. Ne, bylo to asi jen protažení nějakýho jinýho tvůrčího směru. To, co lze slyšet na poslední desce, je obrovskej posun. Inspirace kultovkama The Velvet Underground nebo právě Joy Division či Sonic Youth je patrná už dříve, ale letos je to říznutý větší vervou zpěváka Craiga Dyera až do caveovských poloh, kdy například kus Death of The Author zní jako kusy z From Her To Eternity. O obdivu k Nicku Caveovi se Craig zmiňuje i v rozhovoru pro Pulse-Alternative Magazine, který najdete zde.) Právě smrt autora nebo Blind I + II jsou favority tohohle alba, přestože celé krásně drží pohromadě a je z těch, která lze poslechnout celá bez chvilky nudy.

Dokonalej zvuk – to je to, co slyším, když trošku se zpožděním znovu vcházím do skoro plnýho sálu. Před sebou mám hlavy, ale hlavně parádní černobílý (až na pár svěžích červenejch problesků) projekce za kapelou, která ze skromného pódia zní hutně, jemně a zároveň syrově. Je to zvláštní boj, který jde přes uši až k mozkový kůře. Vidím, jak se lidi jemně vlní, občas hází vlasama a usmívají se. Málokdo během setu odcházel.

Rozjezd se povedl a esteticky to bylo až neuvěřitelně zvládnutý. Ještě větší pozdvižení přichází s ikonickým songem Morning Sun, který se dá poslouchat jak ráno před prací, do který se vám nechce, tak před spaním, kdy už tak tak bdělí uleháte do příjemný postele. Ovace si vysloužil též kus Juliette z toku 2013, melancholicky laděná věc a la Slowdive s textem, kterej zadělává husí kůži, pokud máte trošku smyslu pro romantiku. Zmiňovaná projekce téměř jistě souvisí s aktuální tour a deskou, ale kdo ví, jestli ta žena, která z ní pomrkává na publikum, není právě Juliette, nebo Alice?

Ke konci slyšíme již vychválenou Death of The Author a něco, co mě v rámci koncertu překvapilo a potěšilo nejvíc – Fill The Void z roku 2011. Začne vybubnováváním a vybrnkáváním, nutí do tance, všichni tančí. Najednou je z toho přeplněná prázdnota, přeplněná, mile šedivá melancholie. Dojde i na to, že kytaristé navštíví publikum a dostanou se až do půlky davu směrem k zadním dveřím – skvělej zážitek, kterej si pamatuju dodnes z Café v Lese. Končí se tím, čím si přeji – Blind, obě části, tři minuty před půl jedenáctou. Hudebníci jsou milí a po koncertě u stánku s merchem podepisují desky a pózují pro fotky. Tady se mi líbilo.

The Underground Youth, support: BLACKSEA
Kasárna Karlín, Praha
14. 5. 2019

Comments

comments