Tip na audioknihu: Povídání o pejskovi a kočičce + rozhovor s interprety
Josef Čapek: Povídání o pejskovi a kočičce
vypráví: Jaroslav Plesl, Veronika Khek Kubařová, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Hynek Čermák, Martin Myšička, Václav Neužil, Martha Issová, David Novotný, Lenka Krobotová, a Zdenka Žádníková Volencová
Několika generacemi milované pohádky Josefa Čapka o svérázném soužití oblíbených zvířátek POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE ve vydavatelství OneHotBook oživili herci z Dejvického divadla, kteří se ujali jejich nového podání. Text zůstal zachován v původní podobě, takže nechybí postava vypravěče, jímž se stal Ivan Trojan, part pejska si užil Jaroslav Plesl, v kočičku se proměnila Veronika Khek Kubařová a v ostatních rolích účinkují i další členové souboru Dejvického divadla. „Strašně rádi vymýšlíme a chystáme projekty pro děti. Hrajeme si s celkovou produkcí, rozebíráme možnosti dramaturgie, rokujeme o obsazení, vybíráme ilustrátory, pečlivě zvažujeme grafické ztvárnění obalu, komponujeme hudbu… V tomto případě byla naše mise jasná: aktuální a zábavná nahrávka pro dnešní děti,“ nastiňuje Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A dál vysvětluje: „Jako nejvhodnější forma nám přišla dramatizovaná četba kompletní knižní předlohy. Po výběru ústřední dvojice protagonistů jsme chtěli kouzlo z vyprávění umocnit i obsazením role Josefa Čapka ,mentorem‘ dejvického souboru, takže si budete v audioknize vůbec poprvé moci poslechnout Miroslava Krobota. A aby nahrávka co nejvíce chutnala zhýčkaným ouškům malých i velkých posluchačů, přidali jsme všechno, co máme rádi my – Martina Myšičku jako dešťovku, rafana Hynka Čermáka, hlásky dětí v podání Václava Neužila a spoustu dalších překvapení. Výsledek reflektuje invenci a zkušenosti tvůrčího týmu vydavatelství v pečení těch nejlepších audio laskomin.“ Znění vychází z kritického vydání ve Spisech Josefa Čapka a kromě devíti klasických příběhů obsahuje i povídání Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen, které bylo po roce 1948 z politických důvodů vypouštěno. Místo Čapkových všeobecně známých obrázků doprovázejí audioknihu ilustrace výtvarného dua Tomski&Polanski, kteří svou aktuální verzi pojali jako poctu autorovi.
To bylo tenkrát, když spolu pejsek a kočička hospodařili a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé: umývat špinavou podlahu, péci dort, chodit v neděli na procházku, psát dopis nebo hrát divadlo. Ale protože lidmi nejsou, nedopadne všechno vždycky tak, jak by si přáli – jejich svérázná řešení jsou ale pokaždé zábavná a originální. V některých příbězích také pejsek a kočička navštěvují pana Čapka, s nímž hovoří o „vážných věcech“ a pomáhají mu se psaním příběhů pro děti.
Povídání doprovází veselé melodické skladbičky, ve kterých si v mixu akustických nástrojů rozverně pohvizduje a mňouká píšťalka, v piruetkách tančí kladívka klavíru, svižné tempo udává zvonivá rytmika, víří chrastítka a vše naoko vážně umravňuje bafající basa.
Audiokniha v režii Jitky Škápíkové vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 229 Kč i jako CD mp3 za 249 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.
UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE
VIDEO Z NATÁČENÍ AUDIOKNIHY můžete zhlédnout >> ZDE
ROZHOVOR:
Jaký vztah máte z dětství k Čapkovu Povídání o pejskovi a kočičce?
Ivan Trojan: Mám to zaryté v paměti – i projev pana Hӧgera. To se nedá ani za ta léta vytěsnit. Pamatuju si to jak ze svého dětství, tak jako večerníčky, když byly malé moje děti. Těm jsme se ženou pohádky Josefa Čapka také před spaním sami četli. Když jsem se do toho pustil teď, nebyl jsem si sebou úplně jistý. Ale protože jsme se toho chopili skoro všichni z Dejvického divadla, bral jsem to jako takovou hru, novou výzvu a snažil jsem se jenom odstresovat od toho, že už to jednou udělal někdo tak geniálně jako pan Hӧger.
Veronika Khek Kubařová: U babičky jsme měli tu klasickou knížku s úžasnými ilustracemi a pamatuju si, jak nám z ní mamka i babička četly. Nejvíc si pamatuju pohádku O pyšné noční košilce, kterou jsem měla asi nejradši.
Jaroslav Plesl: Když jsem byl malý, měl jsem trošku jiné favority – Jen počkej, zajíci! nebo O zvířátkách pana Krbce anebo Bolka a Lolka. Nebo by se spíš dalo říct, že jsem měl favorizovanější večerníčky, protože na tuhle knížku si nejdřív vzpomenu ve formě večerníčku. Ale Povídání o pejskovi a kočičce ještě patřilo do těch top pěti nebo deseti. Pak jsme to samozřejmě i četli, měli jsme doma knížku s Čapkovými krásnými ilustracemi. K téhle knížce mám zkrátka přesně tak pěkný vztah jako máte k věcem, které jste měli rádi v dětství – když to najednou slyšíte, vidíte ty obrázky, člověka opravdu hřeje u srdce. Jsou to libé pocity. Dodnes si pamatuju, jak kočička a pejsek pekli dort a jak si pejsek roztrhl kalhoty, ale ne že bych to uměl zpaměti.
Miroslav Krobot: Nejsem si jist, jestli mi knížku četli moji rodiče jako dítěti, ale já jsem ji četl všem třem svým dětem, a protože mám potomky narozené poměrně daleko od sebe, četl jsem to v průběhu patnácti let minimálně třikrát. Ale je to docela příjemné, protože si tu knížku hodně pamatuju i vizuálně. Myslím si, že je to jedna z nejznámějších dětských knížek u nás. Podle mě klasika všech klasik. Zajímavé na tom je, že funguje obecně, že to není nějakým způsobem zaměřená dětská literatura. Opravdu si ji oblíbili i lidé, kteří jinak nemají moc rádi konkrétně třeba psy. Samozřejmě si také nejlépe vzpomínám, jak pejsek a kočička pekli dort. To děti obzvlášť zbožňují a chtějí vždycky slyšet, co tam ti dva všechno dali.
Jak se vám četlo povídání v herecké trojhře Plesl – Kubařová – Trojan?
Ivan Trojan: Dobře, to je asi ten hlavní důvod, proč jsem do toho šel. Protože s lidmi, se kterými to dělám, se mi pracuje dobře a je to nejen profesní úcta, ale i ta lidská, což je podle mě ideální.
Veronika Khek Kubařová: Musím říct, že jsme na sebe jako kolegové z divadla docela zvyklí. Takže jsme si to užívali a opravdu výborně se bavili. A některé přeřeky nás chvílemi tak odbouraly, že jsme nemohli nějakou dobu točit dál.
Jaroslav Plesl: Pracovalo se nám moc dobře. Veronika s Ivanem jsou z mého divadla, je to součást mé širší rodiny a mám je rád. Nechtěli jsme, aby tahle nahrávka zůstala na nějakém piedestalu, takže jsme se z toho nijak nehroutili, řekli jsme si, že na pana Hӧgera zapomeneme – protože na to v téhle situaci musíme zapomenout –, že k textu musíme přistoupit jinak, moderně a dělat si z toho trošku legraci. Snad to tam všechno bude. Jsem rád, že četbu přijali i ostatní kolegové z Dejvického divadla, že všichni mají další, i když menší role, ale jsou skvělí.
Čím podle vás může nové zpracování oslovit dnešní děti?
Ivan Trojan: Zkrátka to děláme my z Dejvického divadla teď v roce 2018 a snad to uděláme tak, že to současné děti zaujme a s nimi eventuálně i nějaké dospělé. A o to smysluplnější to pro mě bude. Ale nikdy nevíte, jak co dopadne a určitě ani Čapek nebo Höger tenkrát netušili, jak bude knížka jednou slavná a nestárnoucí.
Veronika Khek Kubařová: To si netroufám vůbec nijak odhadovat. Doufám, že to děti bude bavit, protože nás bavilo to číst a je tam navíc hodně herců, takže by to mohlo být i tím poutavější.
Jaroslav Plesl: Vím, že děti oceňují, když k nim máte spíš dospělácký přístup. Vidím to u potomků svých kolegyň, které je občas berou do divadla, protože nemají hlídání. Ratolesti pak koukají na představení a jsou z něj úplně nadšené. Děti bych tedy nepodceňoval, člověk jim nemusí jít úplně na ruku a dělat pohádkové postavičky takovým tím přímočarým způsobem, ale měl by to pojmout spíš lehce, moderně. S Ivanem a Veronikou jsme mysleli na to, abychom se nepitvořili a dělali jsme to trošičku, jako když to myslíme vážně, aby vyznívala komika situací – toho, jak se k nim staví pejsek a jak kočička, kteří představují dva různé principy. Pejsek je ten chlapský princip, malinko moula, který ale do všeho hned jde, a kočička je taková jemná, ale trošku potvůrka. Tím, jak jsme mysleli i na to, že by audioknihu mohli poslouchat i starší posluchači, by to mohlo být zajímavější a nějakým způsobem přitažlivější i pro samotné děti.
Miroslav Krobot: Měl jsem trošku strach, že z toho ta dobová nálada, ta první republika, mezitím třeba vyprchala, ale protože mám rovněž vnuky, tak vím, že to funguje i na dnešní generaci. Čapkův jazyk je samozřejmě velice laskavý s velmi jemným humorem. I dospělák a rodič se potěší tím, že je příjemné to číst nebo poslouchat.
Je něco, co jste si teď u čtení Čapkových slov uvědomili, ačkoli dříve – třeba jako děti – jste to nevnímali?
Ivan Trojan: Rozhodně mě zaujala pohádka o 28. říjnu, která se za komunismu neuváděla a v knížce z roku 1956 ani nebyla. To je vidět, jací jsou komunisti barbaři. Spíš si uvědomuju, že hlavní kouzlo je možná v určité naivitě, a troufnul bych si říct až záměrné stylistické nedokonalosti, se kterou to Josef Čapek napsal. Proto je dobře, že pracujeme s původním textem, který by nemělo smysl nijak upravovat ani modernizovat – to by té pohádce jenom ublížilo.
Veronika Khek Kubařová: Jako malá jsem měla knížku bez kapitoly o 28. říjnu, takže jsem byla opravdu překvapená. Jako dospělá ty pohádky vnímám coby příjemné retro.
Jaroslav Plesl: Také jsem neznal příběh Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen, který dříve nebyl natočený a myslím, že se ani nesměl vydávat. Tahle pohádka mě hodně zaujala a strašně by mě zajímalo, jak se na ni budou děti tvářit a jak se na ni budou tvářit jejich rodiče. Líbí se mi, když se téma vzniku republiky objeví v pohádce a pejsek s kočičkou k tomu ještě přistoupí trošku po česku: s heslem „nechci slevu zadarmo“ chodí nakupovat proto, aby dostali praporky, a pak jich mají strašně moc. Pak mě upoutaly až realistické rozhovory pejska a kočičky s Josefem Čapkem, na které si z dětství nepamatuju – možná jsem to nějak vytěsnil. Za Josefa Čapka mluví Mirek Krobot, takže to bude mít další nečekaný rozměr. Je jasné, že po tolika letech mi text přinášel překvapivé momenty. Má svéráznou poetiku, nejsou to běžné klasické pohádky, mají takový ten esprit první republiky.
Jakou povahu pro vás pejsek a kočička mají? Co jsou ve vašem podání zač?
Veronika Khek Kubařová: Kočička je prostě jemná, chytrá bytost. Trošku mrška. Taková správná samička (smích).
Jaroslav Plesl: Pejsek má takový chlapský přístup k světu – do všeho se hned pouští zpříma, moc o věcech nepřemýšlí, ale hned se do nich obuje, anebo nad nimi naopak mudrlantsky uvažuje, ale většinou to jde špatným směrem, takže ho kočička musí zkorigovat. Ale je to takový príma kluk, je férový, má rád legraci, dobrodružství, má rád kočičku, má rád děti, má rád lidi, je to takový pejsek do nepohody.
Comments
