Sedm českých výtvarníků založilo uměleckou skupinu FIRMA
Sedm zavedených a generačně spřízněných současných osobností české výtvarné scény založilo nové umělecké uskupení FIRMA, které se poprvé představí prostřednictvím autorské i kolaborativní tvorby na své manifestační výstavě v galerii Nová síň od 7. října do 28. listopadu. Kolektiv FIRMA svým založením reaguje na aktuální provozní a sociální podmínky pozice současného nezávislého umělce.
Každý z autorů a členů skupiny FIRMA – Michal Cimala, Jan Kaláb, Martin Krajc, Matěj Olmer, Pasta Oner, Michal Škapa a Karel Štědrý – vystaví svá dvě zbrusu nová a pro výstavu vytvořená signifikantní díla. Součástí instalace však bude také velkoformátové kolaborativní malířské plátno rozměrech 6x4m, které všichni autoři uměleckého sdružení FIRMA vytvořili v posledních měsících společně.
Proč FIRMA? Samotný název skupiny je jak jejím manifestem, tak i zároveň jejím programem. FIRMA není ztělesněním jakési samoúčelné ideje „komercionalizace uměleckého prostředí“, ale v jejím jádru spočívá poznání, že pozice umělce je v dnešním kontextu 20. let 21. století silně relativizována. Coby umělecká skupina FORMA upozorňuje na absurdní situaci, do které se současný umělec dostal, aby mohl existovat: umělec musel přestat být „ryzím Umělcem“, o to víc se však musel stát „businessmanem“ a manažerem vlastního úspěchu. Pojítkem FIRMY proto není žádná stylová jednota výtvarného tvarosloví či autorských konceptů, ale určitá názorová shoda jejich členů v pohledu na pozici, možnosti a potřeby umělce ve společnosti 21. století.
„Vznik skupiny je svým způsobem autorskou reflexí společenské a kulturní pozice současného umělce v ekonomických a provozních podmínkách galerijního a uměleckého provozu. Manifestační akt FIRMY je pak třeba chápat jako partikulární výpověď o stavu českého umění nahlíženého perspektivou generačně a v jistém smyslu i komunitně definované skupiny spřízněných autorů vycházejících z prostředí specifické metropolitní subkultury. Jejich pozice proto není třeba nahlížet jako pokus o zobecňující „doporučenou“ uměleckou kariérní strategii. Ba právě naopak: domnívám se, že je možné vznik FIRMY vnímat dokonce jako jakýsi do jisté míry subversivní satirický krok, jako poukázání na v jistém smyslu absurdní, a přitom přirozené a efektivní způsoby fungování umělce jakožto samostatné „výrobní jednotky“, které si umělec v dnešní době musí osvojit.“, říká k vzniku uměleckého kolektivu FIRMA kurátor Pavel Kubesa.
Michal Škapa, Emotikon, 180×140, Akryl Na Plátně, 2021
Pasta Oner, Parrot,150×150, Olej A Akryl Na Plátně, 2021
Martin Krajc,Flashback I,2021,akryl,uhel A Olejový Pastel Na Plátně, 140×160
Michal Cimala,Léčitel,160×100, Akryl Na Plátně A Neon, 2020
Profily umělců FIRMA
Michal Cimala (*1975) Havířov) patří mezi zavedenou generaci umělců, kteří nastupovali na českou výtvarnou scénu v raných nultých letech 21. století. Cimala tak měl příležitost reflektovat novou generační zkušenost, která na jedné straně těžila z možností naskytnutých po divokých transformačních 90. letech, současně ale spadá již mezi autory, kteří přicházejí s již novou vizí, často inspirovanou alternativními pohledy na novou perspektivou nahlížený svět a jeho blízkou či vzdálenou budoucnost. Cimalovy práce využívající celou škálu médií, materiálových a formálních experimentů, tak nejednou odkazují k cyber-punkové estetice či orwellovským a post-apokalyptickým narativům. Primárním zdrojem jeho výtvarné imaginace se stala poetika urbánního a industriálního prostředí. Cimala se vepsal do obecného povědomí nejen coby výrazný sochař a malíř, ale také jako alternativní konstruktér netradičních „sci-fi“ hudebních nástrojů, interiérový designér, šperkař či hudební performer. Je spoluzakladatel sdružení Trafačka a Trafo Gallery, od roku 2006 asistentem sochařského ateliéru na pražské AVU.
Jan Kaláb (*1978) je výrazný český vizuální umělec, jehož kořeny výtvarné praxe nalézáme v zakládající generaci českého graffiti a street artu. Jan Kaláb se však již dlouhodobě a systematicky představuje jako originální galerijní autor, který systematicky pracuje na nových materiálových a technologických možnostech závěsného obrazu, prostřednictvím kterého se pokouší o svou osobitou interpretaci současných možností dědictví geometrické abstrakce. Jan Kaláb se prostřednictvím precizní malby s důrazem na výraznou a současně elegantní barevnost vydává ve své tvorbě na průzkum a analýzy různých prostorových struktur či prolínání prostorových a časových dimenzí. Dominujícím elementem Kalábovy nejen malířském, ale i objektové tvorby je geometrický útvar kruhu, respektive z něj derivovaných příbuzných tvarů a jejich promyšlená, v jistém smyslu až designérsky pojatá dekonstrukce či rekonstrukce. Kaláb inteligentně mísí racionální základy geometrie s dynamikou organických struktur.
Martin Krajc (*1984) se dlouhodobě věnuje klasické figurální malbě, kterou obohacuje o expresivní a uvolněné malířské gesto. Často velkoformátová plátna, akrylové malby v kombinaci s uhlovou konturou, zobrazují imaginativní obrazy dívek v centrálních kompozicích, scénografické vhledy do neurčitých interiérových scenérií či mytické bytosti a predátory. Krajcův projev ovlivnilo nejen jeho dřívější scénografické vzdělání, které se projevuje v zájmu o zobrazení prostoru, hru světla a stínu, snahou o vystižení materiálových nuancí či v prolínání jednotlivých obrazových výjevů. Krajce ovlivnila také absolvovaná stáž ve španělském Madridu, kde pronikl do tvorby španělských barokních mistrů. V jeho malířské a kresebné práci se tak nejednou spojují citace starého umění s vizuálními prvky reklamy a světa módy. Velkoformátovost malby pak poskytuje Krajcovi příležitost energicky, až fyzicky vstupovat do samotného obrazu, realizovat se tělesně v samotném procesu malby. Krajcova vizualita tak osciluje mezi zobrazivým figurálním malířstvím a rozvolněnou expresivní, abstrahující malbou, která zpřítomňuje autorův tvůrčí proces coby náhražku „chybějícího modelu“. Krajc byl zakládajícím členem umělecké skupiny Obr, jeho zázemím bylo ale také prostředí „street subkultury“ a jeho koketování s disciplínou brakedancu.
Matěj Olmer (*1979) vychází z prostředí pražské graffity scény, podobě však jako řada dnes galerijně etablovaných autorů, soustřeďuje se dnes primárně na klasické médium závěsného obrazu. Coby průkopník abstraktně-expresivního, syrového stylu pouliční tvorby, kterou nadále pojímá jako plnohodnotnou, otevřenou a emotivní výtvarnou disciplínu, vyprofiloval se postupně jako výrazný expresivně abstraktní malíř. Z původních živelných konceptů své tvorby vyvinul v rámci své dlouholeté výtvarné praxe vlastní malířskou polohu, která vychází z jeho dřívějšího zájmu o možnosti dekonstrukce písma a jeho oddělení ze svého výrazového a vizuálního repertoáru malby. Pro Olmerovu malířskou práci je charakteristická barevná exprese a gestičnost, která může upomínat až na akční či performativní polohy jeho tvůrčího procesu. Olmerova plátna otevírají různé prostorové plány, jeho obrazy se inspirují možnosti a principy koláže, do poetiky jeho práce se propisuje také jeho vlastní básnická tvorba.
Pasta Oner (*1979) systematicky reflektuje svým charakteristickým, smířlivým a neodsuzujícím způsobem soudobou popkulturní společnost v plné škále její významové, hodnotové i symbolické vrstevnatosti. Coby tvůrčí osobnost se Pasta Oner v posledních letech intenzivně profiluje v prostředí klasických nezávislých i veřejných galerijních provozů. Ve své tvorbě snoubí a zároveň i překračuje tradiční žánrové kategorie pop artu či cartoon estetiky. Přesto, že se v jádru své práce dotýká principů „postprodukce“ či „apropriace“, vymyká se Pasta Oner svou tvorbou dominujícím proudům post-konceptuálních strategií. V jeho dílech se v mediálně bohatém spektru vizuálního jazyka zpřítomňují pro dnešní dobu příznačné asamblážové formy vyprávění. Středobodem Pastovy malířské tvorby je propracovaná obrazová koláž jeho typické akrylové malby s realistickými olejovými motivy, které čerpají z dějin klasického malířství. Rádius Pastovy umělecké činnosti současně přesahuje až k navrhování autorských prostorových objektů a plastik, instalacím, vytváření grafických listů a experimentování s netradičními materiály a inovativními technikami.
Michal Škapa (*1978) coby signifikantní malíř a tvůrce objektů se stal rozpoznatelný svým charakteristickým uměleckým rukopisem, který čerpá z jeho kořenů v zakladatelské generaci místní graffity scény, k jejíž životaschopnosti Škapa přispíval po dvě dekády nejen jako výkonný umělec, ale také jako realizátor množství grafických návrhů plakátů, knih či katalogů spřízněných autorů. V galerijní linii Škapovy tvorby, která je již aktuálně jeho dominantní uměleckou strategií, je výrazný zájem o zkoumání výrazových možnosti písma napříč klasickým médiem malby a jejích rozšířených možností v podobě různých materiálových a technologických intervencí. Svou tematickou orientaci ale rozvíjí také v médiu objektu, v site-specific instalacích či autorských serigrafiích. Škála Škapovy tvorby se line od příznačných akrylových gestických abstrakcí rozvíjejících jeho vlastní rukopisná autorská písma až po airbrushové figurativní kompozice znázorňující post-apokalyptická rezidua industriální společnosti či bezútěšných krajin fiktivních „hi-tech megapolis“. Prezentoval Českou republiku na výstavě v EXPO 2010 v Šanghaji, je zakladatelem sítotiskové dílny Analog!Bros a blízkým spolupracovníkem labelu BiggBoss, dlouhodobě tvoří v pražské Meet Factory.
Karel Štědrý (*1985) patří do generace malířů, kteří se etablovali v rámci různých skupinových uskupeních (umělecká skupina OBR, skupina CLAN) na přelomu prvních dvou dekád 21. století, současně ale vychází také z prostředí městské street subkultury a „b-boyingu“. Ve své malířské práci reviduje prostřednictvím abstraktních kompozicích dědictví umělecké moderny a reflektuje historii malby jako takové. V inspiračním jádru Štědrého tvorby spočívají umělecké principy asociované s východisky suprematismu, geometrické abstrakce či komiksové estetiky. Hlavní oblastí jeho aktuálního uměleckého zájmu jsou malířské reference k elementům architektonických stylů od konstruktivismu až po art deco či kubismus stejně tak jako zpracovávání inspirací z oblasti hudby v podobě rytmizujících barevné a geometrické plochy. Štědrého obrazy často pracují s dodatečnými materiálovými experimenty jako jsou různé tmely nebo s netradičními tvary pláten. Jeho malířský rukopis vychází z dynamické a současně harmonizované, často pastelové barevné skladby a charakteristické plasticity jeho malby, kdy obraz iluzorně vystupuje z plochy plátna do vnějšího prostoru.
Comments
