Za kávou do Rwandy
Rwanda origin experience trip
Každý rok organizuje společnost Starbucks tzv. origin experince trip. Jeho cílem je, aby se účastníci na vlastní oči podívali do oblastí, kde se rodí ta nejlepší káva Starbucks. O zážitky z jedné takové cesty se s námi podělil Lukáš Porazil, regionální ředitel Starbucks pro Česko, Slovensko a Maďarsko.
Účastníci akce se vždy pečlivě vybírají z kandidátů, kteří se v uplynulém roce zasadili o rozvoj kávové kultury. Nikdy mě nenapadlo, že bych se takového výletu zúčastnil, ale když mi jednoho dne zavolal Adam Mularuk, Starbucks President ze společnosti Amrest, se zprávou „Sbal se, jedeš na tři dny do Rwandy,“ nebylo co řešit. Vůbec jsem nevěděl, co očekávat. Po prostudování všech doporučených očkování jsem měl spíše strach, program však byl tak nabitý a zážitky tak intenzivní, že na obavy nakonec vůbec nebyl čas…
Den první
Z hlavního města Kigali se vydáváme autobusem na dvouapůlhodinovou trasu po převážně nezpevněných cestách. Naším cílem je družstvo Abakundakawa, které sdružuje drobné farmáře. Existují i velké farmy a samostatní farmáři, ale tento typ organizace je pro Afriku nejtypičtější.
Po příjezdu jsme odměněni nádhernou scenérií zelených kopců a rozlehlých vyvýšených plošin sloužících k sušení kávových zrn pod africkým sluncem. Místní nás vítají tancem a zpěvem. Takový je zdejší protokol – bez řádného přivítání bychom nemohli vstoupit.
Kávové farmy jsou ve Rwandě přirozenou součástí prostředí. Nerostou zde jen kávovníky, ale i banánovníky a spousta dalších stromů, které vytvářejí potřebný stín zabraňující vysušování půdy sluncem. Udržet v půdě co nejvíc vlhkosti je klíčové, proto můžeme vidět větve a banánové listí rozprostřené i na zemi pod stromy.
Hned po přivítání se s prezidentem družstva a zástupci Starbucks Farmers support centra (o těchto centrech ještě bude řeč) vydáváme na fascinující exkurzi pěstováním kávy. Dozvídáme se, jak se klíčí semínka, jak vypadá sazenička – tzv. sirka -, jak vypadá fáze růstu sazenice, které se říká motýl. Sazenice se sází do školek, kde stráví zhruba jeden rok, než se přesunou na farmu. Teprve za 3-4 roky začíná kávovník plodit. I my jsme měli možnost si zasadit svůj vlastní kávovník. Za pár let tak ve Starbucks někdo ochutná “moji” kávu.
Zajímavým zpestřením dne byl ceremoniál darování krávy. Kráva je zde opravdové jmění, neboť mléko poskytuje místním lidem potřebné minerály. Svůj význam má i hnojivo, které napomáhá zvýšení produkce na farmách.
Stejně silným zážitkem jako sázení kávových sazeniček bylo i samotné sklízení. Všichni jsme cítili velkou odpovědnost vybrat jen ty nejhezčí a opravdu zralé kávové třešně. Profesionální sběrači z nás asi nikdy nebudou, ve třiatřiceti lidech jsme za 15 minut posbírali jen 8 kg kávy. Jediný zkušený sběrač jí za den nasbírá kolem 40 kg!
Nasbíraná káva putuje do jednotky mokrého zpracování. Tady se znovu vytřídí a namáčí do vody, kde gravitace oddělí kvalitní a nekvalitní třešně. Následně se káva loupe, proplachuje, nechává fermentovat, znovu proplachuje a nakonec suší. Třídění se opakuje v každé fázi, jen tak je možné dosáhnout nejvyšší kvality. Po částečném usušení se káva uskladní v pytlích a připraví se na přepravu do zpracovatelského závodu.
První den je za námi. Do hotelu jsme se dostali kolem deváté hodiny večerní. Práce na farmě rozhodně není žádné peříčko…
Den druhý
Sklizní cesta kávy zdaleka nekončí. Dnes se podíváme na její další etapu – suché zpracování a transport. Zpracovatelský závod s názvem RWA COF se nachází přímo v Kigali a patří k partnerským závodům Starbucks. Jednotlivé kroky zpracování kávy na sebe logicky navazují a všechno běží jako na drátkách.
Po přijetí dodávky z farmy proběhne prvotní kontrola kvality, následuje loupání, třídění podle velikosti, třídění defektů laserem a nakonec manuální třídění. Každé zrnko projde rukama jedné z devíti stovek pracujících žen – žádná moderní technologie nedokáže nahradit lidské oko. Posledním krokem před uskladněním a transportem je finální třídění laserem. Kontrola kvality neustává ani během uskladnění – ve Starbucks je každá káva ochutnána celkem patnáctkrát, než se dostane do pražíren a k našim zákazníkům.
Stejně jako včera na farmě, i dnes můžeme sledovat, jak v praxi probíhají jednotlivé kroky C.A.F.E. practices. Jedná se o verifikační program, kterým musí projít každá farma a každý zpracovatelský závod, se kterým Starbucks spolupracuje. Jeho součástí je kromě kontroly kvality také dodržování ekonomické transparentnosti či sociální odpovědnosti a také ochrana životního prostředí. Starbucks totiž není jen dobrá káva. Těžko by mohla vzniknout bez lidské práce a čisté přírody.
Abych lépe pochopil život zdejších lidí, navštívil jsem odpoledne jeden z památníků genocidy. Nedokážu si představit, co Rwanďané zažili, podle svých vlastních slov jsou však teď silnější než kdykoli předtím. Celá země učinila obrovský posun směrem k bezpečnosti a také čistotě. Místní vláda vydala zákon o zákazu požívání plastových sáčků a tašek – zkuste je třeba vyhodit do koše, a dostanete pořádnou pokutu. Každou poslední sobotu v měsíci jsou všichni obyvatelé povinni se podílet na komunitních pracích. A je to opravdu vidět na každém kroku. Všude je krásně čisto.
Den třetí
Už jsem zmínil, že Starbucks není jen káva, ale také lidé. Náš poslední den ve Rwandě věnujeme právě jim – chystáme se na návštěvu Farmers support centra v Kigali a odpoledne se zapojíme do pomoci v jedné z místních komunit.
Úlohou Starbucks Farmers support centra je nejen pomáhat farmářům s pěstováním kávy, ale i celkově podporovat místní komunity. Jde o malou kancelář, kde pracuje pět partnerů Starbucks. Každý má svou sféru působnosti a všichni spolupracují s neziskovými organizacemi. Měli jsme možnost se setkat se zástupci dvou takových organizací – Send a cow a Days for Girls. Obě napomáhají rozvoji místních komunit a soběstačnosti jejich obyvatel, jejich úsilí a energie jsou obdivuhodné. Součástí support centra je také malá kávová laboratoř, kde se testují vzorky z nespočtu podporovaných farem. Kontroluje se hlavně chuťový profil.
Odpoledne jsme se přesunuli do vesnice nedaleko Kigali, kde jsme společně s neziskovou organizací Send a Cow pomáhali dvěma místním vdovám. Stejně jako na farmách nás přivítaly zpěvem a tancem. A pak hned do práce. Betonování verandy, výroba hliněných cihel, příprava pole a budování přístřešku pro krávu, kterou měly ženy hned další týden dostat. Přestože se jednalo o fyzickou práci ve vysokých teplotách, kromě dobrého pocitu, že děláme užitečnou věc, jsme si užili i spoustu zábavy.
Afriku jsem nikdy neměl vysoko na seznamu vysněných destinací, ale Rwanda ve mně zanechala nezapomenutelný, hluboký dojem. Je to čistá, krásná země s tisíci kopci, plná usměvavých a příjemných lidí. Výlet měl však pro mne velký přínos i z profesionálního hlediska. I předtím jsem samozřejmě věděl o podpoře farmářů, Support centrech a ostatních aktivitách Starbucks. Ale vidět to všechno na vlastní oči je úplně jiný příběh. Odnesl jsem si pocit, že jsem součástí něčeho krásného, prospěšného a velmi smysluplného.
Lukáš Porazil, foto autor
Comments
