Pražská spojka na legendárním vysílání Atlantic Tunnel
Lektor na pražské Anglo-American University (AAU) Gerald Power je už pár let oddaným posluchačem slavného pořadu Eda Rogerse Atlantic Tunnel. Teď se rozhlasovou hvězdou stal sám Power, který se představil jako host na newyorské stanici WFMU.
Gerald Power se spojil s Edwardem Rogersem po kulatém stolu o hudbě 60. let 20. století nazvaném „Britain Goes Pop!“, který se konal vloni v Praze. „Měli jsme početné publikum a vynikající hosty, včetně samotného Eda,“ uvádí ke zrodu spolupráce pražský pedagog irského původu a vysvětluje, že se hudbu snaží včlenit do své výuky, která je primárně o evropské historii: „Například na hymně Rolling Stones „Satisfaction“ vysvětluji revoltu mladých ze 60. let. Celý text písně je o tom, že Mick Jagger nenachází uspokojení v konzumním světě, který ho obklopuje. Rozhodně bych se k tématu pop-kultury chtěl jako historik ještě podrobněji vrátit ve výuce a výzkumu. Když vidíme, že celkem pomíjivé příklady populární kultury mohou mít ve skutečnosti hlubší společenský, a někdy i politický význam, je na tom cosi velmi osvěžujícího.“
Nedávné vystoupení Geralda Powera v pořadu Atlantic Tunnel se týkalo především hudby Paula Wellera. Mimo Británii není tolik známý, přestože tam je považován za jednoho z velikánů. „Ve Spojených státech se nikdy neprosadil. Totéž platí o ostatních umělcích, které Edward Rogers hraje, např. o skupině The Divine Comedy. Její sound je pravděpodobně příliš obtížné zařadit do nějaké kategorie, aby ho bylo možné účinně nabízet americkému publiku. Ale Edward prosazuje nejen zapomenutou, ale také novou hudbu a ukazuje, že se dnes dělá spousta muziky, která je s velikány srovnatelná,“ usuzuje Power.
V čem je přínos nezávislých hudebních stanic a pořadů
Atlantic Tunnel je pořad o rockové hudbě, který se vysílá jednou týdně na rozhlasové stanici WFMU. To je nezávislá hudební stanice naproti Manhattanu přes řeku Hudson. Vysílá lokálně v New Yorku a New Jersey a pro globální diváky prostřednictvím streamů a podcastů. Zaměřuje se na posluchače, kteří hledají méně obvyklou hudbu, než se hraje na většině komerčních stanic. Vybírají ji dýdžejové se zkušenostmi a dávkou humoru. Mezi fanoušky stanice patří tvůrce Simpsonových Matt Groening nebo filmový režisér Jim Jarmusch. Atlantic Tunnel moderuje zpěvák a skladatel Edward Rogers a představuje různorodou směs rocku a popu od šedesátých let do současnosti, zejména od hudebníků za hranicemi USA. Takže je to skutečně jakýsi tunel, který americkým posluchačům každý týden nabízí přehled hudby vznikající mimo jejich rodnou zemi.
„Atlantic Tunnel jsem začal poslouchat, když jsem se o něm dozvěděl v jedné facebookové skupině. Fascinovala mě směsice známých legend, jako jsou Beatles a David Bowie, a naprosto neznámé hudby newyorských vysokoškolských rockových kapel a francouzských dívčích skupin 60. let,“ vypráví Power a vyzdvihuje také uživatele, kteří jsou během vysílání aktivní v chatboxu na webu stanice: „Jeden z posluchačů z USA si okamžitě spojil to, že jsem v Praze, se skupinou The Plastic People of the Universe. Proto jsem také začal přemýšlet o dalším možném pořadu o rockové hudbě za komunistického režimu.“
Právě The Plastic People of the Universe patří mezi kapely, kterým se stanice v minulosti věnovala v podrobném profilu. WFMU tak například v roce 2016 americkým posluchačům zprostředkovala s komentářem zmiňujícím i Egona Bondyho nebo Toma Stopparda takové pecky jako Kanárek nebo Francovka.
I v rozmanitosti pospojované odporem vůči komerci a stádnosti je síla nezávislých stanic a pořadů, jakým je právě Atlantic Tunnel. „Dnes je těžké se komerční popové a rockové hudbě vyhnout: je to zvuk na pozadí, který provází každou cestu do obchodu, k holiči nebo autobusem. WFMU tedy určitě slouží těm, kteří chtějí něco jiného,“ uzavírá Gerald Power.