Angelika Ridder, Goethe-Institut: Listopad Praze sluší


Angelika Ridder, Goethe-Institut. Foto Björn Steinz, Goethe-Institut
Angelika Ridder, Goethe-Institut. Foto Björn Steinz, Goethe-Institut

Novou ředitelkou Goethe-Institutu v České republice, s pověřením pro celou střední a východní Evropu, se stala Angelika Ridder. Odbornice na pracovní právo pracuje pro celosvětovou síť německých kulturních institutů od roku 1990, dosud vedla mj. pobočky Goethe-Institutu v Oslu nebo v Paříži.

 

Jak se vám zatím líbí v Praze?

Angelika Ridder, ředitelka Goethe-Institutu s mezinárodní působností pro střední a východní Evropu:Přišla jsem v listopadu – měsíci padajících listů. Myslím, že poetické jméno toho měsíce a jeho zvláštní počasí, někdy vyšperkované lehkou mlhou, Praze sluší. I díky němu se zklidnilo historické centrum města, kterým bych se nejraději dlouhé hodiny procházela sem a tam. Jedna fasáda je tu hezčí než druhá, všude plno uliček, zákoutí, barů a kaváren.

Líbí se mi i první kontakty s českými parntery, například s pořadateli Pražského divadelního festivalu německého jazyka: všechno to nadšení, znalost věci a otevřenost vůči společným projektům je prostě báječné.

Co vás naučily roky strávené na jiných pobočkách Goethe-Institutu?

Spontánně mě napadá, že jsem se naučila hlavně vnímat rozmanitost Evropy. Pracovala jsem v Norsku, a poté v Paříži, odkud jsem vedla i instituty v celé Francii, Itálii, Španělsku a Portugalsku. Všechny tyto země spojuje neuvěřitelně mnoho dějinných událostí, vyvíjejí se společně či paralelně, a přece je každá z nich něčím jedinečná, stejně, jako její obyvatelé. Třeba i v tom, jak se k sobě chovají kolegové v kanceláři, nebo v tom, jak se přistupuje k pořádání akcí. Tohle bohatství je pro mě na každém novém působišti velkou výzvou a zároveň na mě působí jako droga: chci se toho dozvídat ještě více, lépe tomu všemu rozumět.

 

Dům, kde se mluví o aktuálních tématech

Jaké jsou vaše priority pro práci v Praze?

Chtěla bych především nabízet živoucí a otevřený dům. Dům, který bude vnímán jako místo, kde se mluví o aktuálních tématech. A mluvit by spolu měli Češi a Němci, ale nejen oni. Například setkání divadelníků, Theatertreffen, které inicioval ještě můj předchůdce, Berthold Franke. Tam jde o to, že se k nám sjedou odborníci na divadlo z celé středovýchodní Evropy, aby spolu diskutovali, aby se dostali do kontaktu s dramaturgy konkrétních divadelních her. A rozhodně by nemělo zůstat u toho, že se pak už nikdy neuvidí.

Další prioritou je samozřejmě krok za krokem posilovat práci s českými partnery. Chci s nimi vytvářet projekty, které v příštích letech společně uskutečníme.

Co byste z aktuální podoby Goethe-Institutu zachovala, a v čem je vaše směřování odlišné?

No, tak třeba ten náš dům, to je skutečně síla. Viděla jsem už všude možně po světě opravdu hodně Goethe-Institutů, musím ale říct, že ten, který stojí na Masarykově nábřeží 32, je skutečně špička.

Kdybych mohla, ráda bych se zasadila o to, aby v okolí institutu vzniklo více prostoru pro pěší a pro cyklisty. Tramvajová spojení jsou v Praze geniální, a kdyby se dalo ještě trochu ubrat automobilové dopravy na nábřeží, bylo by to nádherné.

 

Kultura pro mladé

Vaše práce se netýká jen České republiky, má zahrnovat i další země střední a východní Evropy. Jak to bude vypadat v praxi?

Úkoly, spojené s mým pracovním místem, jsou skutečně velmi pestré, každý den řeším trochu jiná témata. Tak třeba včera jsem se intenzivně věnovala našim institutům v Rize a v Krakově, dnes jde především o Prahu a zítra mě čeká důležité rozhodnutí, které ovlivní zejména kolegyně a kolegy v Bratislavě.

V Praze se přitom sbíhají všechny nitky strategického rozhodování a velkých projektů ke všem témto městům a zemím. Řešíme odsud přerozdělování finančních zdrojů a také hlavní témata, kterým se ve střední a východní Evropě budeme věnovat. To je vždy společná práce. Kolegové z jednotlivých institutů znají své země a partnery nejlépe, navrhují tedy konkrétní plány, které pak upravujeme s ohledem na celý region. Vše se odehrává na bázi dialogu a zásadně bez konfliktu, i když se ten nebo onen institut musí občas nějakého svého nápadu vzdát.

Pražský institut je v těchto otázkách také v permanentním kontaktu s naší mnichovskou centrálu, s níž každý rok vyjednává o cílech nejen pro sebe, ale pro celý region.

Goethe-Institut pořádá celou řadu kulturních akcí, často s přesahem mimo region. Jaké máte plány v této oblasti?

Z Česka jsem toho mimo Prahu zatím bohužel moc neviděla. Moc si ale přeji navštivit i další města, jako třeba Brno, Ostravu nebo Plzeň, a bavit se spolu s našimi patnery z tamních univerzit, škol, knihoven o tom, jaké výstavy, čtení či diskuzní pořady bychom tam mohli dělat. Dojde k tomu velmi brzy a slibuji si hlavně prohloubení již stávajících vztahů mezi Goethe-Institutem a jeho partnery. Soustředit se chci především na témata věnovaná mladým lidem.

Jaké kulturní projekty, žánry a styly baví vás osobně?

Je to především divadlo, a proto pro mě bylo „bonbonkem“, že jsem v Praze začínala souběžně s dalším ročníkem Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Kromě toho mě velmi zajímají témata občanské společnosti, která se dají také uchopit prostřednictvím divadla, výstavy, nebo i diskuzí. Mohlo by se jednat o plánování měst a o design, ale třeba také o tázání se po budoucnosti Evropy.

Vy a nový rok 2019 – jak oslavíte jeho příchod?

Samozřejmě v Praze. Tohle město si užiji společně s rodinou a s velmi mnoho přáteli, které jsem na novoroční oslavy pozvala.

 

Comments

comments

Vyhledat