Asistenční psi pomáhají mladým lidem na cestě ke kariéře

Pro lidi s postižením je získání vzdělání často velká výzva. S podporou asistenčního psa mohou zvládnout i náročné studium a docílit vysněného povolání. 

Mezi lidmi s hendikepem se najde řada nadaných studentů, kteří by mohli obohatit obory vyžadující vysokou odbornost. Cesta ke vzdělání je však pro ně komplikovaná – a to nejen kvůli jejich postižení. S nástrahami všedního dne jim často pomáhají asistenční psi, se psem po boku se však potýkají s problémem přístupu do míst, která jsou pro studium zásadní, například do škol, laboratoří a dalších pracovišť.

Situace se sice neustále zlepšuje, podle ředitelky organizace Helppes Zuzany Daušové však musí studenti s hendikepem stále překonávat zbytečné překážky. „Realita na školách je různorodá,” říká Zuzana Daušová. „Někde studenty s asistenčním psem vítají, jinde se brání. K tomu, aby mohli všichni studenti s postižením studovat na škole, kterou si zvolí, stále chybí potřebná legislativa.“ Příčinou neochoty škol jsou pravděpodobně obavy, že přítomnost studenta se psem bude narušovat běžné fungování, strach z vlivu na hygienu a podobně. V případě asistenčního psa s kvalitním výcvikem však takové problémy nehrozí. „Samozřejmě je nutné, aby byl asistenční pes vycvičen podle nejvyšších standardů. Student také musí být se svým psím parťákem dokonale sehraný, což znamená hlavně stoprocentní poslušnost psa,” dodává Daušová. Například organizace Helppes přitom dokáže takový výcvik i přípravu klienta zajistit.

První vlaštovky na českých školách

Že může spolupráce školy a studenta s hendikepem fungovat ke spokojenosti obou stran, dokazuje příběh Kateřiny, která je studentkou ekonomické fakulty na Vysoké škole báňské. S vyřízením potřebných formalit a administrativy pomohlo Kateřině centrum Slunečnice, které se na fakultě věnuje pomoci zdravotně znevýhodněným studentům. „Díky tomuto programu jsem od školy snadno získala povolení, aby se mnou má fenka Tara mohla navštěvovat všechny budovy kampusu,” vzpomíná na začátek studia Kateřina. „Podala jsem žádost na studijní oddělení a během jednoho dne ji proděkanka schválila. Program Slunečnice vyčlenil i peníze na nákup základních potřeb pro pejska, ale třeba i žíněnku, kde Tara může provádět tlakovou terapii. Jsem škole za takovou přívětivost neskutečně vděčná.“ Všem studentům byl rozeslán e-mail o tom, jak se mají k pejskovi chovat, plakáty se stejnou tematikou jsou rozmístěny po celém kampusu. Dokonce nebyl problém ani ubytovat dívku s fenkou na kolejích. Svou zásluhu na hladkém průběhu začleňování měla jistě i skutečnost, že Tara byla organizací Helppes vycvičena podle nejvyšších mezinárodních standardů a může se prokázat certifikátem ADI (Assistance Dogs International).

Díky psovi lékařkou

Problémy s přístupem ke vzdělání samozřejmě řeší studenti s hendikepem po celém světě. I ze zámoří však přicházejí dobré zprávy o postupném zlepšování stavu věcí. Jedním z takových případů je Američanka Anna Serrano trpící narkolepsií, vzácným dlouhodobým neurologickým onemocněním, které člověku znemožňuje normální regulaci spánku a bdění a mezi jehož příznaky patří náhlé usínání bez varování. „Když začnu usínat, Benji do mě šťouchne, probudí mě a ujistí se, že jsem v bezpečí. Pak mě odvede k židli, abych neupadla,“ vysvětluje Anna, jak jí asistenční pes pomáhá s běžným režimem. „Ráno vyskočí na postel, aby mě vzbudil, pokud neslyším budík. Také mi nosí léky, když je potřebuji.“ I díky pomoci svého asistenčního psa bude Anna letos promovat a stane se kvalifikovanou lékařkou. „Říkám mu Doktor Benji, protože chodí na všechny moje hodiny a ví toho stejně jako já,“ směje se Anna. „Provází mě už od druhého ročníku medicíny, a to úplně všude – do laboratoří, do nemocnice, do ordinací, navštěvuje pacienty. Dokonce byl i v anatomické laboratoři na hodinách pitvy!“

Přestože i Anna má asistenčního psa s certifikátem ADI, přijetí Benjiho na lékařské fakultě nebylo úplně jednoduché. „Nejtěžší to bylo na chirurgii. Lidé se obávali o sterilitu prostředí,“ vzpomíná Anna, která často naráží na nepochopení i proto, že její hendikep není na první pohled viditelný. „Občas se lidé diví, proč potřebuju asistenčního psa, když vidím a chodím. Ale naučila jsem se je ignorovat – není to můj problém.“

Projekt na podporu nadaných lidí s postižením

Paralelně se společenskými změnami v oblasti přístupových práv lidí s asistenčním psem probíhá i vývoj v oblasti technických řešení. Kromě nepochopení okolí totiž studenti s postižením narážejí i na fyzické bariéry v budovách a jejich zařízení. Katherine Deaneová, docentka na Fakultě zdravotnických věd Východoanglické univerzity (UEA) ve Velké Británii založila projekt Access All Areas in Labs, jehož cílem je zkoumat překážky a vymýšlet řešení pro přístup lidí s postižením do laboratoří. „Mluvíme s architekty a projektanty o tom, jak zohlednit potřeby asistenčních psů a jejich partnerů při stavbě a vybavování nových laboratoří,” říká Katherine. „Například dostatek prostoru pod laboratorním stolem není jen pro vozíčkáře, ale i pro psa.“

Katherine, která je sama vozíčkářkou, je přesvědčena, že každý člověk bez ohledu na své postižení by měl mít rovný přístup do univerzitních vědeckých laboratoří a technických zařízení. „Ve Spojeném království je v oblasti vědy, techniky, inženýrství a matematiky 3,8 % vědců se zdravotním postižením, zatímco v celé populaci v produktivním věku je to 20 %. To je obrovská mezera, obrovská ztracená příležitost myšlení, zkušeností a odborných znalostí.“

Cílem projektu UEA, který spolupracuje s řadou partnerů, je vytvořit laboratoř ‚univerzálního designu‘, která by umožnila rozvoj talentů bez ohledu na jejich postižení – včetně osob s asistenčními psy. „Mnoho lidí, kteří navrhují a staví budovy, nemá potřebné znalosti,“ vysvětluje Katherine. „Proto dáváme dohromady soubor pokynů, které jsou specifické pro tyto technické pracovní prostory, včetně přístupnosti pro asistenční psy.”

Comments

comments