Beata Hlavenková: Kdo muziku dělat má, ten ji dělat bude, a ostatní se z ní mají těšit.
foto Anežka Horová
Beata Hlavenková je česká zpěvačka, klavíristka a hudební skladatelka. Kromě studia v ČR získala i M.M. na University of Massachusetts v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. Periodicky se na našem webu objevuje v krátkých zmínkách, teď vám nabízíme větší rozhovor.
Pořádný pop může mít obsah i hloubku.
Pro vaši tvorbu je typická určitá oscilace mezi žánry. Je ale nějaký hudební styl, se kterým se nedokážete ztotožnit? Existuje typ hudby, co prostě nemůžete poslouchat?
Tak úplně mě nebaví metal a dechovka a pak rostu z plytkého, přihlouplého, nic neříkajícího popu, protože pořádný pop může mít obsah i hloubku a třeba ještě dobrý “hook”.
Jste skladatelka, hudebnice, zpěvačka, a také jste si sama otextovala některé písně. Jak moc jsou pro vás texty důležité? Berete je jen jako doplněk hudby nebo je naopak hodně řešíte?
Absolutně je nemohu brát jako doplněk. Texty/básně jsou zásadním nositelem emoce, myšlenky, rytmu, taktu a též určitým specifikem pro daného autora. Zásadně řeším, co si tzv. vezmu do pusy. A ano, někdy je to se zpívanou muzikou těžší v tom, že můžete něco po čase přestat chtít zpívat, protože to třeba už není aktuální. Text pro text je smutná cesta pro píseň.
Máte oblíbené textaře?
Miluju texty Davida Stypky, Oty Klempíře, Katarzie, Joni Mitchell…
Projevil se nějak lockdown na vaší tvorbě? Ať už svou náladou nebo i tím, že celkově výrazně zpomalil životní rytmus…
Jeden text na novou desku vznikl v nejhlubším lockdownu, ale kdo to nebude vědět, tak to možná ani nepozná – rozhodně tam nezpívám o nasazování roušek, vakcíně a podobných věcech. A ano, vnímám i spoustu pozitiv na téhle situaci. Jedním z nich je rozhodně lehké zpomalení mého pracovního tempa, což velmi kvituji, protože jsem díky tomu měla trochu víc času na různé resty. Ale odpočívat moc neumím, takže už stejně každou chvilku nestíhám.
Blíží se léto, k němuž se všichni upínáme s určitou nadějí. Věříme, že se život z větší části vrátí k normálu. Jaké jsou vaše plány pro toto období?
Těším se, že si konečně zahraju a budou u toho živí posluchači. 30.července odevzdávám master své desky, k tomu mám na stole různé další hudební práce a spolupráce. A na konci srpna, s uvedením nového filmu Zátopek do kin, též vyjde u Minority Records stejnojmenný vinyl soundtracku mé muziky k tomuto snímku.
A abych nezapomněla, 1.června vychází sólové album Vojty Nýdla Dítě z větru, které jsem hudebně produkovala. Vojta je známý jako fantastický klarinetista z Clarinet Factory. Ale teprve touhle sólovkou odkrývá ještě víc i svůj skladatelský um a také fascinující zpěv.
Naprosto mě těší, že si David Sylvian odnesl mé album Theodoros.
Za svou kariéru jste získala řadu hudebních ocenění. Vyniká mezi nimi některé? Je pro vás získání takové ceny motivací k další práci?
Pro mě největším oceněním je to, že mohu oslovovat muzikanty napříč žánry a státy, kteří jsou skvělí a kteří jsou mi partnery nebo hosty na mých albech. A ano, naprosto mě těší, že si David Sylvian odnesl mé album Theodoros v Londýně z Metropolis Studios a od té doby jsme v nějakém kontaktu, že jsem si nedávno vyměnila email s Ryuichim Sakamotem atd…
A pak je pro mě velká odměna radost lidí na koncertě. Ale samozřejmě si všech ocenění velmi vážím, též toho, že někdo tomu věnuje pozornost a čas a zaregistruje detaily, koncept a vůbec celou tu dost náročnou práci za každým dílem.
V USA má skoro každá High School svoji kapelu.
Platí podle vás rčení „Co Čech, to muzikant“?
Ani ne. Nevím, kde se vzalo a jak se k němu mám postavit. Tři roky jsem žila v USA a tam má skoro každá High School svoji kapelu, big band nebo něco podobného. Děcka tak mají šanci vyzkoušet si několik hudebních nástrojů, získají také trochu větší ponětí o jazzu a dalších žánrech. Tady máme sice velmi kvantitativně silnou síť ZUŠ, ale ta třeba dlouhodobě trpí určitou neflexibilitou, co se týče hudby improvizované či zaměřené skladatelsky. Opomíjí hudbu současnou a jazzovou. Máme především vychovávat lidi k radosti z hudby, a ne jenom k výkonům a stresu. Kdo muziku dělat má, ten ji dělat bude, a ostatní se z ní mají těšit.
Sledujete mladé české hudebníky? Máte mezi nimi své favority?
Ne nijak účelově. Vnímám, co se děje, ale můj čas není úplně nafukovací. Líbí se mi ti, kteří si jdou svojí cestou, mají vkus, ví, co chtějí říct a ještě to má i dobrou formu a zvuk. Nejsem úplně příznivcem takových těch ukuňkaných anglicky nebo i česky zpívajících kapel, kterým není rozumět a nejsou moc originální, ale jinak jsem otevřena čemukoli. Vnímám absolutní boom na jazzové scéně, to tu opravdu nebývalo (např. tři top big bandy).
Co byste poradila začínajícím autorům? Jak se dá prorazit v hudební branži? A je to jiné v Čechách a v zahraničí?
Myslím, že je. Čím větší země, tím větší konkurence a tudíž je s tím do určité míry spojená i kvalita. A taky čím větší země, tím více fanoušků alternativní, indie, jazz scény. A rada – být hudebně poučený, pokorný, hledající, odvážný a hlavně uvěřitelný a svůj.
S Otou Klempířem jste ještě v lockdownu vypustili píseň Láska, tvl! Plánujete ve společné tvorbě pokračovat? A kde bude možné si vás poslechnout naživo?
Jéje, to je píseň lehounce vzdálenější budoucnosti, ale už děláme i na dalších věcech. Já se teď hlavně věnuji nahrávání a dodělávání mého sólového alba, které vyjde na podzim. Budu na něm mít i dost zajímavých hostů, dokonce jednoho z NY. A těším se moc jak na sólové koncerty a koncerty s Kapelou Snů, tak pak na koncerty s Otou. Naživo teď budeme hrát repertoár z alba Sně, buď v duu s Oskarem Törökem nebo právě s Kapelou Snů, a to během léta! Stay tuned.
Jaké songy byste doporučila proti šedi?
Myslíte mé songy? Nedávno jsem dělala Spotify playlist pro váš portál, tak tentokrát tedy neskromně doporučím vlastní:) Prameny, Žena, Infancy, Husa v mlze a Láska, Tvl!
PS: Zmíněný podzimní playlist najdete i tady a přečtěte si taky víc o počinu Láska, Tvl!
Comments
