Byli jsme na výstavě Paradox módy: Móda versus umění
Móda. Zrcadlo doby, které si na sebe můžeme obléci, a v něm se na sebe do dalšího zrcadla podívat. Muzeum Kampa nabízí netradičně koncipovanou výstavu, zaměřující na Oděv. Oblečení. Módu. Ale co to vlastně móda je a jak ji lze chápat?
Výstava Paradox módy: Móda versus umění ukazuje módní oděvy v jiném kabátku, než na který jsme zvyklý. Nejde v ní o prezentaci mistrovství řemesla jednotlivých návrhářů ani módních domů. Výstava ukazuje módu jako důležitého hybatele sociálně-kulturními dějinami, jako angažovanou pokrývku našich těl. Oděvy jsou zasazeny mezi výtvarná díla vzniklá ve stejné době. Výstava je navíc doplněna o krátké texty, provázející nás tehdejší érou, a tak nemusíme plavat v množství různorodých exponátů jako ryby v neznámé vodě, ale můžeme se místo toho se příjemně vlnit po směru dobových trendů.
Od uhlazené detailní opulentnosti až po pytlovou rebelii
Velká většina oděvních exponátů pochází z let šedesátých. Z let revolucí a změn. Let, známých krátkými sukněmi, kostýmky a květinovými dětmi … Začátek výstavy ale začíná „tradičními róbami“ s úzkými živůtky a robustními sukněmi. Prototyp ženské krásy, symbol vyššího třídního postavení a řemeslného umu módních návrhářů. Následně se v expozici posouváme dále a procházíme kolem čím dál tím odvážnějších kousků. Střihově i materiálově. 60. léta se nesla ve znaku změn, a stejně tak byly tyto změny reflektovány ve módě té doby. Výstava ukazuje, že móda není jen nějakou obálkou našich těl. Je nositelem symbolik a významů, postojů i sociálních tříd. Je zrcadlem doby, stejně jako zrcadlem našich duší a sociálního postavení. Nikdy není jen funkčně-praktickým obalem našich těl, je angažovaná.
Móda jako estetické zhmotnění změn
V 60. letech zažívá převrat především móda dámská. Sukně se výrazně zkracují a siluety se zjednodušují. Odhalený kotník již není ničím odvážným, na svět přichází minisukně, a ženám je najednou dovoleno odhalit nohy v celé své kráse. Op-artové obrazy se přenášejí na siluety lidí ve formě geometrických printů lichotících postavě, popová mysl Andyho Warhola proklouzává ven nejen skrze jeho známé sítotisky, ale i jako pytlové šaty, hlásající „žena může být krásná v čemkoli, i v pytli od brambor“. K vidění jsou v galerii i méně známé módní výstřelky, kupříkladu móda inspirované kosmem, či oděvy „sestrojené“ z plastových částeček, které si nositel mohl upravit dle vlastních preferencí. Tím se dostáváme k celkovému dojmu, který výstava skrze oděvní exponáty přináší, a tím je emancipace žen. Kromě krátkých sukní se objevují dámské kostýmkové soupravy. Kostýmkové obleky jako oděv pro ženu „samostatnou jednotku“, ne ženu „okrasnou jednotku muže“. Žena je rovna muži, a dává to najevo i svým vzezřením. K vidění zde jsou například ikonické elegantní kostýmky Anny Wintour.
Míchání vysokého s nízkým
Veškeré vystavené kousky byly zrozeny v renomovaných módních domech či pod rukama slavných módních designerů, tudíž byly tvořeny pro vysokou třídu. Zajímavostí však je, že ač se jednalo o drahé oblečení určené pro bohaté lidi, inspirace pocházela ze sociálních a kulturních okrajových menšin, například z hippie subkultury. Dalo by se tedy říct, že undergroundová hnutí významně pohnula světem módy.
Expozice je rozmístěna do třech pater. První patro, to hlavní, tvoří základ celé výstavy. Zde se návštěvník dozví o ekonomicko-sociálních souvislostech, ve kterých móda vznikala. Druhé a třetí patro jsou koncipovány zcela jinak. Dobové šaty jsou zasazeny mezi obrazy ze sbírky Františka Kupky. Můžeme si tak představovat, v čem se tehdejší šlechta promenádovala při obdivných procházkách mezi Kupkovými skvosty.
Módní exponáty byly zapůjčeny ze sbírky Alexandre Vassiliev Foundation z Kaunasu v Litvě, jedné z nejvýznamnějších soukromých sbírek módy na světě. Doplňkové obrazy pocházejí ze sbírky Musea Kampa.
Zleva: šaty Geral Paris (1960), modelka Petra Kosková, šaty Couture House Alaïa (1965), modelka Hana Holišová
Více o výstavě:
Comments
