Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Tvůrčí rezidence Českého literárního centra: ankety s autory (2.)

Markéta Pilátová, foto Jiří Sobota
Markéta Pilátová, foto Jiří Sobota

V souvislosti s pandemií koronaviru vypsalo České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, stipendium pro autorky a autory z České republiky. Ze 182 žádostí vybrala odborná komise 16 stipendistů ve čtyřech žánrových skupinách, kterým rozdělila celkem 560 tisíc korun.

Pro náš web vznikla série anket s autory, kteří se stipendia zúčastní. Tady je druhý díl.

 

Markéta Pilátová

V roce 2020 získala autorka Markéta Pilátová výjimečně udělované stipendium Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. Stipendium vzniklo s cílem podpořit tvůrčí psaní autorů v domácím prostředí v čase pandemie koronaviru a omezení volného pohybu i cestování po Evropě.

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Získala jsem stipendium na psaní románu Hnízda z prostředí jižní Brazílie kam se do “studeného” horského pralesa na konci devatenáctého století stěhovali tzv. čeští Němci z vesnic v okolí Liberce. Jsem ve fázi rešerší a třídění fotografického a historického materiálu, který jsem shromáždila za posledních sedm let, kdy jsem mezi českými Němci v brazilské Nova Petrópolis pobývala. Tato fáze je také fází vytváření románové struktury a hledání “tónu” vyprávění a co nejvhodnější formy. Už teď ale vím, že hlavní hrdina by měl být čtrnáctiletý kluk, který se ocitne v “prvobytně pospolném” prostředí pralesa, kam přijede z civilizovaného, moderního Liberce, kde právě začaly jezdit první tramvaje. Jeho rodina si ale v brazilském pralese musí nejdřív postavit hnízda na stromech, aby ji nesežrala divoká zvěř.

S komunitou česko-německých krajanů v Brazílii jste se osobně setkávala jako lektorka češtiny. Do jaké míry vás při psaní inspirovaly vaše vlastní zkušenosti? 

Moje zkušenosti s období kdy jsem učila tzv. “bohemios” neboli rodiny českých Němců, kteří se vystěhovávali do Brazílie na konci 19. století z Liberecka, mne ovlivnily naprosto zásadně. Pochopila jsem, jak široký může být pojem “vlastenectví”, to, že existuje komunita lidí, která mluví německy a portugalsky a přitom má kořeny v Čechách a cítí se být českou komunitou. Nejvíc mne ale inspirovala houževnatost “bohemios” jejich podnikavost a láska k hudbě a soudržnost, díky níž se dokázali prosadit i v podmínkách, které jsou pro nás dnes nepředstavitelné. Ale já si je díky psaní románu představovat teď chci a díky “bohemios” o nich mám také spoustu materiálu, který můžu prozkoumávat.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Současná situace je pro mne nepříjemná zejména finančně v tom, že odpadla spousta akcí spojených s knihami, které mne živí. Přestože se to postupně zlepšuje, školy, knihovny a festivaly, na nichž se moje literární čtení odehrávají, zatím nefungují v plném rytmu a podzimní fungování je také zatím s velkým otazníkem. Na druhou stranu s knihami tolik necestuji, tak mám víc možností se soustředit a psát nové příběhy.

Marka Míková, foto archiv autorky

Marka Míková

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Získala jsem autorské stipendium na práci na dětské knížce Stromy. Myšlenku napsat něco o stromech si s sebou nosím už dlouho a jsem ráda, že se do ní teď díky stipendiu mohu pořádně zakousnout. Několik kapitol už mám a jakousi osnovu také, ale pravděpodobně se vše ještě bude proměňovat. Hodně také čtu o stromech. Ráda bych, aby knížka oscilovala mezi fantazií a realitou. Jsem tedy uprostřed práce.

V roce 2013 jste byla nominována na cenu Magnesia Litera za knížku Mrakodrapy (2012). Jak jste se od mrakodrapů, které se v jedné z povídek proměňují v bytosti, dostala k mluvícím a uvažujícím stromům?

Pocit, že věci, zvířata a rostliny cítí a vnímají, mě provází už od dětství a neopouští mě. Občas se mi zdá, že na mě kytky volají, že mají žízeň, ať je jdu zalít, o zvířatech ani nemluvě, stejně tak věci. Moc dobře rozumím pohádkám. A stromy, ty zvláštní bytosti, co nás obklopují, mají v sobě tolik tajemství. Pomyslete jen na vrby, co ty toho už vyslechly, nebo na hrdé lípy, pevné duby, veselé břízy, stromy v děštnýc pralesech, prastaré sekvoje… copak k nám nemluví?

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Vše se už vlastně vrátilo do normálu. Až na cesty v dopravních prostředcích s rouškou. Přetrvává vědomí křehkosti člověka, jeho smrtelnosti a zároveň vděčnost za každý nový den, vděčnost za to, že můžeme být spolu, vděčnost za chvíle, kdy se smějeme, povídáme si a jsme. Také nejistota. Vlastně se nedá nic slíbit a naplánovat. Čas se tak trochu zpomalil. To vše balancuje na hranici stísňujících pocitů a jasného vnímání hodnot, které stojí za to.

Lucie Lomová, foto David Konečný

Lucie Lomová

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Stipendium mi pomáhá soustředit se na práci na mém (částečně) autobiografickém komiksu, v němž se vracím do časného dětství, kdy jsme byli celá rodina jeden rok v Chicagu. Mám jen provizorní název, ale nechci ho zatím uvádět. Bude to poměrně dlouhý komiks a já jsem ve fázi hrubého skicování, kdy zároveň situace rozvíjím a košatím… Chci co nejdéle zachovat ten tvar otevřený, abych měla možnost děj a strukturu měnit, regulovat tempo vyprávění. Chci takhle projet celý příběh až ke konci a teprve pak kreslit načisto.

Poprvé zpracováváte (částečně) autobiografickou látku. Co vás k tomu vedlo?

Přemýšlím o tom jako o tématu už dávno, ale musela jsem počkat, než to dozraje, než se osmělím. Možná proto, abych měla dostatečný odstup, a asi i autorskou zkušenost.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Ze začátku jsem si sice říkala, že se můj život až tak nezměnil, protože stejně sedím stále doma za stolem, ale samozřejmě to stejné nebylo. Celý svět kolem se proměnil a zúskostněl, oči lidí najednou vykukovaly vyděšeně zpod roušek, bylo vidět, že myslí na to, jestli je nemůžete nakazit, podání ruky a objetí bylo náhle nebezpečné. Ve městě zavládlo divné ticho a klid, před domem na trávníku (na hlavní ulici) se začaly pást divoké kachny. Kladla jsem si zásadní otázky, jak na tom jsme jako lidstvo a jak na tom jsem já sama, ale místo hlubokého usebrání  přišla hlavně roztěkanost a špatné soustředění. Teď už je to lepší, zklidnili jsme se, už to tak neprožívám a jen je mi líto všech zrušených besed, festivalů a setkání, kterých jsem se měla zúčastnit. Jak moc to ovlivňuje mou tvorbu nejsem schopná posoudit.

 

Extra tip

Odkaz na Street View galerii bytu Jaroslava Foglara naleznete zde

Comments

comments

Vyhledat