Co je to psychoterapie?

#tydenprodusi chce ukázat cestu. Cestu ze splínu, trápení, bolesti, ale i cestu sebepoznání a rozvíjení. Jakým směrem se vydat, vám může pomoci poradit terapeut. Měl by být částečně vaším průvodcem, tou cestou se ale musíte vydat sami. Mnoho lidí se k psychologovi bojí, Daniel Wagner vám v článku pro Proti šedi ukáže, že bázeň a obavy nejsou na místě.

Co je psychoterapie? Začnu tím, co psychoterapie není. Psychoterapie není jako kus chleba, nebo žvýkačky, nedáte ji do kapsy, nepořídíte si pět psychoterapií, ani vám nikdo psychoterapii nedá do ruky. Psychoterapie je proces, děje se v kontaktu s člověkem, právě v daném vztahu, a také v kontaktu s tím, co teď jste a jak zrovna jste. Zítra by byla jiná a před rokem by byla celá maková. Psychoterapie není práškem, není ničím, co můžete dostat.

Psychoterapie jste vy. Psychoterapie je tím, čím jste a čím se stáváte. Psychoterapeut je tu pouze od toho, aby vám s tím vším pomohl. Není expertem na vás, ani vaše potíže, nebyl s vámi ve školce ve vašich pěti, nekoukal na stejné filmy, nejedl stejné buchty od babičky. Tím profíkem na vás, jste tu vy.

Toho se možná leknete! Možná se to zpátky budete snažit hodit na toho podivně pojmenovaného odborníka. Ale možná, když na chvíli setrváte, zjistíte, že to, co o sobě víte a znáte máte jen kdesik zašmodrcháno, možná je to v tom nejhlubším nepořádku kdesi na půdě mezi starými kufry a odloženými krabicemi, kdesi v hlubinách vaší duše. Váš psychoterapeut vám jen pomůže skrz všechny nepořádky, zamotané uzle a nejtemnější hlubiny projít dál.

Díky psychoterapii často víte, za jaký konec vzít a kudy se vydat

Záměrně se vyhýbám frázi – že vás dovede k cíli, neb byť psychoterapie má svůj cíl a klient často svou zakázku, správná psychoterapie nikdy nekončí. A to neříkám proto, aby vás potom drahý psychoterapeut žebračil do konce vašeho života, ale hlavě proto, že proces léčby a péče o duši nikdy nekončí. Díky psychoterapii však často víte, za jaký konec vzít a kudy se vydat. Jelikož psychoterapií je vztah, kontakt se sebou samým, náhle člověku dojde, co všechno terapie může být. Byť to není ona drogerie, co tvrdí – „Zde jsem člověkem.“, ale ony momenty, kdy je člověk člověkem, kdy se prožívá a přemýšlí nad tím, nad čím přemýšlí a přemýšlí též jak přemýšlí, jak vnímá svět a sebe, své hodnoty, tělo, svou práci a rodinu, podzimy a časně zapadající slunce.

Psychoterapie je cesta a neustále poznávání

Když jste v kontaktu sám se sebou, pak to je v mnohém to, co dělá terapii terapií. Procházka, setkání s blízkým, dlouhý hovor, běhání, čištění zubů druhou rukou k rozbití stereotypu, jízda na kole i klidná večeře či shlédnutí důležitého filmu. To vše, a ještě víc nám může pomoci posunout se dál. Někdy je duše natolik polámaná, že nezbývá než ji zalepit a obvázat prášky a pak ji pomalu léčit a v psychoterapii doprovázet, aby se postavila z toho rozlámání zpátky na vlastní. Psychoterapie pomáhá a zároveň rozvíjí, a byť už naše duše běhá vesele po světě i tak má stále kam růst, co nového pochopit a poznat, na co se nově podívat.

Psychoterapie je proces, cesta, neustálé poznávání, které je důležité začít. To, jak tuto cestu začnete, co vám na ni pomůže a jak ji půjdete je na vás. Dvě věci, ve kterých vás tímto krátkým textem chci podpořit jsou, abyste se nebáli občas si při té cestě říci o pomoc, neboť se může stát náročná a nezvladatelná, když ji půjdete sami, a také v tom, že tu svou cestu máte ve své moci a jste to vy, kdo udá daný směr.

Comments

comments