Design kolem nás: Telefonní budka „orelhão“
foto Adam Štěch
V ulicích velkých brazilských měst ještě dnes narazíte na futuristicky tvarované telefonní automaty v podobě barevných skořepin. Jen málokdo ví, že jsou dílem brazilské architektky čínského původu Chu Ming Silveiry.
Když jsem v roce 2019 poprvé a zatím naposledy navštívil největší brazilské město São Paulo, necítil jsem se v jeho ulicích zcela bezpečně. Neutěšené a špinavé centrum této více jak 20milionové metropole je ale skutečnou Mekkou moderní architektury dvacátého století. Mezi ošuntělými fasádami ikonických modernistických věžáků od tvůrců jako Paula Mendes da Rocha, Oscar Niemeyer, Jurado Artacho nebo Rino Levi a mnoho dalších se doslova odehrává život o přežití. Drogově závislí, loupežnické gangy a bezdomovci jsou běžnou kulisou brazilského downtownu.
Tou je ale i telefonní přístroj s přezdívkou „orelhão“ (ucho), který navrhla v roce 1971 architektka a designérka Chu Ming Silveira. Poprvé jsem si ho všiml, když jsem obědval v jednom pouličním bistru a skrze výlohu pozoroval mladíka, který se z této budky snažil mermomocí vyrvat již nefungující telefon. Je paradoxní, že design tohoto pouličního telefonního zařízení byl vyvinut se snahou minimalizovat vandalismus, který se před tím odehrával na ulicích brazilských megalopolí v klasických telefonních budkách.
Chu Ming Silveira se narodila v roce 1941 v Šanghaji. Kvůli politickým důvodům emigrovala se svou rodinou do Brazílie. Usadili se právě v São Paulu, kde Silveira vystudovala prestižní univerzitu Mackenzie a v roce 1964 získala titul architektky. O rok později si založila své vlastní architektonické studio a začala spolupracovat s telefonní společností Companhia Telefônica Brasileira (CTB).
Pro státní telefonní společnost CTB navrhla původně dva modely telefonních stojanů, které byly oficiálně pojmenovány podle jejího jména Chu I and Chu II. Jednalo se o jakési přístřešky ve tvaru vejce, které měly nahradit problematické budky. Design se okamžitě uchytil a začal být velmi populární. Vysloužil si řadu přezdívek, například „tulipán“, „astronautova helma“ a konečně „ucho“. Stal se ikonou brazilských měst.
Postupně se toto zařízení rozšířilo i do dalších latinskoamerických států včetně Peru, Kolumbie nebo Paraguaye. Jejich éra oficiálně skončila v roce 2016. Na ulicích velkých brazilských měst na ně ale stále můžete narazit.
Přečtěte si i další díly seriálu Design kolem nás:
Comments
