Díra ve stázi zahájila výstavní projekt o třech dějstvích na Pragovce
Výtava Díra Ve Stázi Olga Krykun Fotokredit Marcel Rozhoň
První výstavní dějství roku 2022 s názvem Díra ve stázi se v Pragovka Gallery a The White Room otevřelo v druhé polovině ledna. V rámci dílčích kurátorských sekcí se na něm spolupracovali dva hostující kurátoři – Niccolò Lucarelli z Itálie a česká kurátorka Tereza Nováková z Artbiomu. Návštěvníci na výstavě mají možnost vidět díla celkem 24 umělců pod kurátorskou supervizí Lucie Nováčkové z Pragovka Gallery na 1100 m². Díra ve stázi zahajuje celoroční projekt se zastřešujícím tématem Napojení, který vznikl v rámci nové kurátorské koncepce galerií na Pragovce. Následovat budou v květnu tematicky vymezená digitální a morfická pole a v září touha po napojení.
„Výstavní program na tento rok je vlastně demokratickým kurátorským experimentem, který těsně propojuje umělce, externí kurátory a galerijní tým v inkubátoru a galerijní laboratoři,“ vysvětluje umělecká ředitelka Pragovka Gallery a hlavní kurátorka výstavního projektu Lucie Nováčková. „Tematicky je tento experiment ukotven ve třech dějstvích, která se vzájemně prostupují. Dále se pak dělí do jednotlivých aktů, ty vznikají buď přímo ve spolupráci s umělci, nebo ve spolupráci s hostujícími kurátory.“
První dějství, Díra ve stázi, pracuje s rozborem místa z pohledu jeho časových, prostorových i sociálních či sociálně-ekonomických vztahů a zaměřuje se také na díla v kontextu osobní mytologie umělců. Tématu napojení se věnuje z hlediska kontextu místa a vztahu k němu.
Podobně jsou vystavěny i další části celoročního programu. “Technologické zatížení v době pandemie, nárůst datové stopy a rozdíly přirozené a umělé inteligence reflektuje druhé výstavní dějství. Mapuje tak napojení digitální. Osobně se pak velmi těším na dějství poslední, které pracuje s u nás často opomíjeným médiem textilu s důrazem na technologická mistrovství,“ popisuje novou galerijní koncepci Lucie Nováčková.
V prostoru Pragovka Gallery a The White Room v rámci prvního dějství Díra ve stázi vystavuje 24 umělců díla určená pro prostory tovární haly.
Střed výstavy tvoří audioreaktivní instalace skupiny AUXIG (Petr Hanžl, Polina Khatsenka, Jan Krombholz a Barry Yuk Bun Wan) pod vedením kurátorky Terezy Novákové z platformy Artbiom umístěná v jediném výraznějším architektonickém prvku-tunelu v prostoru REAR. Obraz generovaný instalací reaguje na aktuální zvukové dění v galerii.
Výstava začíná v Pragovka Gallery Entry představením děl z cyklu Mysl v terénu Dagmar Šubrtové inspirovaných sedimenty, které se v jejích obrazech usazují podobně jako v ekologicky nebezpečných odkalištích. Práce Pavla Trubena s názvem Každý, kto tam bol, zodpovedá sám za seba odkazuje k principům odpovědnosti jednotlivce v autoritářském systému prostřednictvím umělecky zpracovaného reliktu strážní lodi z dob socialismu.
Ve vzájemném protikladu jsou v největším prostoru postavena průhledná, jemná, křehká, a přesto ryze expresivní díla reagující na prostor galerie Martiny Chloupy a Kateřiny Štenclové a obrazy malíře Jana Herese. Martina Chloupa pracuje se silikonem na nylonové tkanině a pohybuje se na poli figurální exprese. Kateřina Štenclová se pak vyhranila na poli abstraktního expresionismu. O její tvorbě vyšel článek například v časopisech Art in America nebo Arforum. Na Pragovce představuje velkoformátová díla na igelitovém podkladě na pomezí obrazu a objektu. Naopak obrazy Jana Herese jsou pevně figurálně usazeny a reagují na situace prožité v období pandemie.
V těsném sousedství se „středem výstavy“ je umístěn neustále se proměňující prostor pro participaci přizvaných umělců určený rámcem a konceptem Susanne Kass a Tomáše Ročka a nazvaný Udržitelná spojení.
Projekt pokračuje neuskutečnitelnými napojeními Pavla Tichoně a Davida Helána. Dvě hovorlezecké stěny, jako nosiče tajné šifry s podivným sdělením (POESIJE?, KAPITÁL NĚMO), navazují vizuálně na kolbiště The Lord of the Ring, které je dekorováno interaktivním bramborovým fontem. V ringu proti sobě stojí ARTBLUD, ARTEPOVĚRA, ART&SENDVIČ – tři pasti na sběratele. V intimně laděné instalaci fotografií snímá Lenka Janíčková meditativní barevné nálady dne a přibližuje je v digitálních tiscích. Navazuje ekologická vize budoucnosti i současnosti Klaudie Korbelič a Lenky L. Lukačovičové nazvaná Hotel OÁZA. Petra Švecová proměňuje část galerie v malý skleník plný květin, který představuje bezpečný prostorem pro růst a zkoumání krásy v nejistém světě, a spodní patro uzavírá kresebné zachycení zvuku v podání Ondřeje Homoly.
Prostor The White Room v druhém patře budovy pak představuje projekty, které se tématu věnují ze vzdálenější perspektivy.
V rámci kurátorské sekce Blasts Cries Laughter pod vedením Niccola Lucarelliho vystavují svá díla tři východoevropské umělkyně mladé generace Olga Krykun, Milica Mijajlović a Tamara Spalajković. Projekt prezentuje uměleckou reflexi na současné politické dění.
Poněkud jemněji reflektují nálady uplynulého pandemického období obrazy dvou absolventek UMPRUM, Veroniky Nemejovské a Adély Kostkanové. Jedna čerpá inspiraci z alfa stavů při usínání, druhá ji nalézá v přímém napojení na přírodu, v níž tvoří, či na nalezené struktury.
Celé první dějství uzavírá satiricky laděná videoprojekce Magdaleny Kašparové obracející se k letům dospívání současné nastupující generace umělců s názvem Storytime.
Celkem představuje první výstavní dějství Díra ve stázi čtyři prostorově se prolínající tematické sekce (Zachycení v čase a prostoru, Prvotní zvuk a ocas chřestýše / Sdílená samota, (Ne)udržitelná spojení, Futurologický kongres v hotelu OÁZA / Blasts Cries Laughter).
Veřejnosti je výstava otevřena do 19. dubna vždy od úterý do čtvrtka mezi 14 a 20 hodinou a od pátku do neděle mezi 14 a 18 hodinou. Více informací najdete na x.pragovka.com nebo na facebookových profilech Pragovka Gallery a The White Room.
Comments
