Galerie Jaroslava Fragnera uvede výstavu „Architektura jako práce“ o pracovních podmínkách v architektuře

14 června, 2023
TZ
kultura, umění, zdarma

„Drazí architekti…“ projekt, který promlouvá k architektům*kám, má znovu co říct. Již potřetí kurátorka Karolína Plášková svolává k zamyšlení se nad pozicí architektů*ek ve společnosti a o jejich pracovních podmínkách. České vysoké učení technické v Praze coby majitel Galerie J. Fragnera vernisáží ve čtvrtek 15. 6. 2023 v 19:00 otevírá výstavu Architektura jako práce, která potrvá do 31. 8. 2023. Expozice a doprovodný program představí světové iniciativy a osobnosti, které se tématu věnují, a poukáže na hmatatelné úspěchy na poli zlepšování pracovních a životních podmínek u nás i v zahraničí. Přijďte do znovuotevřené galerie zjistit, zda je architektura posláním, nebo „jen“ zaměstnáním.

První výstava Galerie Jaroslava Fragnera pod vedením nové ředitelky Karolíny Pláškové s názvem „Architektura jako práce“ se zaměřuje na nejisté pracovní a životní podmínky architektů*ek. Výstava je součástí dlouhodobého projektu „Drazí architekti…“, kterým Karolína Plášková posledních několik let přináší témata role architektů*ek a etiky praxe do veřejné diskuze. Výstava o prekarizaci práce vznikla v rámci dramaturgického programu Prostor pro angažovanou architekturu pod hlavičkou Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně a na přelomu roku byla představena v Galerii Architektury Brno. V Praze bude výstava prezentována v prostorách Galerie Jaroslava Fragnera, kterou v roce 2020 zakoupilo České vysoké učení technické v Praze.

„Chceme mluvit o realitě, se kterou se v architektuře běžně setkáváme, a ukázat, že v tom lidé pracující v architektuře nejsou sami. Podobné problémy pojmenovávají jednotlivci a organizace po celém světě a my si přejeme rozvinout diskuzi i u nás a nastínit možné cesty ven, které leží spíše v emancipaci než v bojích o více peněz,“ popisuje kurátorka Karolína Plášková.

Architekti*ky často prezentují agendu architektury jako hledání řešení současných světových problémů, aniž by se snažili*y nalézt řešení toxických podmínek, ve kterých architektura vzniká. Pokud se od nich očekává, že budou pracovat eticky, je nutné mluvit o samotné etice a kultuře v architektonických kancelářích a studiích. Problém ale často vzniká daleko dřív, studující na vysokých školách po celém světě se setkávají s narativem architektury jako životního poslání, které jim má často kompenzovat nepřijatelné prostředí a špatně placenou práci.

Výstava Architektura jako práce nemá za cíl pouze popsat současnou kritickou situaci, prezentuje také iniciativy či úspěchy na poli zlepšování pracovních podmínek. Cílem je zvýšit povědomí a snad i přispět k diskuzi například o kolektivní organizaci práce, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, struktuře architektonických kanceláří (hierarchická vs. nehierarchická), spolcích a uskupeních zaměřujících se na stejné téma a uchopení tématu do vlastních rukou mladou generací, např. skrz sociální sítě. Navzdory zakořeněnému odporu k využívání kolektivní moci je snahou ukázat, že díky organizaci zdola a solidaritě lze dosáhnout hmatatelných úspěchů.

Výstava by měla sloužit jako podklad pro komunitní setkávání, a řada témat tak bude diskutována v rámci doprovodného programu ve formě přednášek, workshopů či panelových diskusí podobně jako v Brně, kde se mohli návštěvníci/e potkat mimo jiné s Charlie Edmondsem, zakladatelem britské Future Architects Front, s Marisou Cortright, autorkou knihy „Can this be? Surely this cannot be?” Architectural Workers Organizing in Europe („Je to možné? To snad není možné?“ Organizování pracujících v architektuře v Evropě) či s Angelikou Hinterbrandner, spoluzakladatelkou online magazínu a podcastu kontextur či platformy spaceforfuture.org.