Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

GHMP instalovala na Kampě k výročí 17. listopadu cyklus Viktora Karlíka Hlasy z podzemí

Instalace Viktora Karlika na Kampe _ GHMP
Instalace Viktora Karlika na Kampe _ GHMP

 

VIKTOR KARLÍK: HLASY Z PODZEMÍ

před Museem Kampa, U Sovových mlýnů

Kurátorka: Magdalena Juříková

 

Galerie hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město instalovala na Kampě k výročí 17. listopadu cyklus Viktora Karlíka Hlasy z podzemí. Projekt vznikl ve spolupráci s Městskou částí Praha 1 a nad počinem převzal záštitu starosta Petr Hejma. Program Umění pro město je financován Magistrátem hlavního města Prahy díky trvalé podpoře radní pro kulturu a cestovní ruch Hany Třeštíkové.

„Program Umění pro město nechává v uměleckém projektu Viktora Karlíka znovu zaznít hlasy umělců, které komunisté zatlačili na desítky let do podzemí. Více jak třicet let vždy 17. listopadu slavíme svobodu nejen uměleckého projevu a letos máme ještě jeden velký důvod k oslavě. Poprvé od sametové revoluce nejsou představitelé komunistického režimu součástí vlády. Věřím, že už se nebude opakovat doba, kdy byli umělci, filozofové ale i obyčejní lidé vězněni pod poklopy totality,“ říká Hana Třeštíková, radní pro kulturu a cestovní ruch.

Starosta Prahy 1 Petr Hejma k odhalení cyklu Hlasy z podzemí doplňuje: „Praha 1 byla odjakživa centrem kultury, za komunismu vedle kultury oficiální i té neoficiální, undergroundové, podzemní; ať už se jednalo o hudbu, divadlo anebo literaturu. I proto jsem velmi rád podpořil instalaci cyklu Viktora Karlíka v parku Kampa, kde bude připomínat, že jednou ze základních podmínek lidské svobody je nezávislá a svobodná kultura.“

„Galerie hlavního města Prahy spolu s autorem a za podpory Prahy 1 vybrala místo na Kampě z několika důvodů. Jednak tato část komunikace u Musea Kampa tvoří přirozenou enklávu, ve které lze dílo vnímat mnohem pozorněji než jinde v okolí. Vazba na muzeum je rovněž důležitým kontextem pro ve skutečnosti tak nenápadné dílo, jakým jsou reliéfy odkazující ke kanálovým krytům. Cyklus je svým obsahem zásadní a velice aktuální připomínkou naší předlistopadové reality, kdy se otevřeně mohlo mluvit pouze neoficiálně a v podzemí. Je to zároveň pocta osobnostem, které se v atmosféře represí totalitního režimu vyjadřovaly svobodně a kriticky, a to je pozice, na kterou ani dnes není možné rezignovat,“ vysvětluje ředitelka GHMP, Magdalena Juříková.

Soubor Hlasy z podzemí vytvořil výtvarník Viktor Karlík v letech 2000–2013 a zahrnuje svébytné objekty: litinové poklopy-kanály s citacemi třinácti básníků, jejichž tvorba je spojena s Prahou – Jiřího Koláře, Jana Hanče, Zbyňka Hejdy, Andreje Stankoviče, I. M. Jirouse, Egona Bondyho, J. H. Krchovského, Pavla Zajíčka, Filipa Topola a dalších.

„K dílu všech těchto autorů mám osobní vztah. Jsem jejich dlouholetý čtenář. Některým z nich jsem graficky upravil nebo výtvarně doprovázel jejich knihy. Všechny tyto básníky vyjma Jana Hanče jsem osobně poznal a s některými i sdílel vymezený čas,“ říká k dílu autor Viktor Karlík. „Pomyslnou tečkou, ale také mottem celého souboru čtvercových poklopů, je jediný dekl kruhový se slovy Marcela Duchampa z roku 1961: ‚The great artist of tomorrow will go underground‘. Jeho výrok mimo jiné dokonale vystihuje osudy skutečných osobností kultury a jejich děl v totalitních režimech druhé poloviny 20. století a pronikavost Duchampovy myšlenky se znovu prohlubuje i dnes. Současným českým podzemím přitom nemám na mysli mnohdy zdegenerované undergroundové pamětnictví. Duchovní odkaz a aktuálnost výroku chápu kromě jiného v otázce rezistence vůči komerčním tlakům, neochoty producírovat se v kdejakých médiích a schopnosti uvažovat v souvislostech,“ dodává Karlík.

Hlasy z podzemí jsou součástí rozsáhlého cyklu Karlíkových plastik, objektů a akcí s názvem LITERATURA, které lze právě v těchto měsících vidět v pražském DOXu na výstavě, jejíž kurátorkou je Magdalena Juříková.

Ke zvolené formě Viktor Karlík poznamenává: „Litinové poklopy jsou od svého vzniku opatřovány reliéfem, často včetně nápisu: ‚vodovod‘, ‚plyn‘, ‚kanalizace‘, ‚voda‘, ‚hydrant‘. Děje se tak z důvodu rozlišení, hlavně však proto, aby jejich plocha nebyla hladká, tedy kluzká. Slova a jména vybraných básníků v cyklu Hlasy z podzemí rovněž tvoří reliéf kovové plochy, i proto, aby lidem zabraňovala v uklouznutí. Dalo by se přemýšlet také třeba nad tím, kolik lidí by muselo na příslušný dekl ‚hlasu z podzemí‘ šlápnout, aby reliéfní písmo postupně zmizelo, bylo podrážkami chodců obroušeno. Zašlapaná slova mají v Čechách velkou tradici, je to něco jako národní dovednost. Ovšem z druhé strany viděno: jak se říká, důležité věci často leží na zemi, na chodníku. Více než třicet let po roce 1989 je i obdobím šlapání po vlastní dobré minulosti a kontinuitě, časem neúcty k hodnotám. Nejenom v tomto kontextu vnímám možnost umístit tyto pamětní desky přímo do chodníku města jako něco praktického a zároveň symbolického“.

Neméně podstatný než originální forma kanálových poklopů je tedy pro Viktora Karlíka výběr autorů a citovaných textů. „Některé mi přišly na mysl okamžitě a navíc jejich rozsah odpovídal sazebnímu obrazci. Mnohdy jsou to slova, která si často sám říkám. Třeba Kremličkovo ‚Je štěstím / v naší zemi žít / a neštěstím / to štěstí mít‘, Jirousovo ‚Každý svého štěstí strůjce / vlakvedoucí i strojvůdce‘, Kolářovo ‚Slovo moderní je velmi staré‘, Stankovičovo ‚Kdo se liší, ten je sviňák‘. U dalších ‚svých‘ autorů jsem pro účel kanálového poklopu musel, i kvůli limitovanému prostoru pro text na deklu, víc hledat, znovu je rád číst. A našel jsem další slova, která si od té doby také často opakuji. Krchovského ‚Odnikud nikam jdu, nesejde na směru… / asi to obrátím, než se zas naseru‘, Vodseďálkovo ‚Opilost / je jistá troufalost‘, Hančovo ‚I tak to jde / i tak to musí jít / něco mne rve / a přesto musím žít‘, Hejdovo ‚Mějte se dobře, ulice / mějte se dobře, chodci noci / mějte se dobře, nehynoucí / noci ulice‘, Kabešovo ‚Z omítky domů tady / padají slova. Nehašené vápno‘, ‚padej táhni běž / konec slyšení‘ Jáchyma Topola, Zajíčkovo ‚stojíme nad propastí / jedna noha hnije v pasti‘. Jsou to texty, které mohou člověka opravdu provázet, přičemž ke všem těmto myšlenkám a slovům lze v mysli ještě slyšet hudbu a Milana Hlavsu deklamujícího Bondyho ‚My žijeme v Praze  to jest tam / kde jednou zjeví se Duch sám‘ a také Filipa Topola s jeho ‚Připadá mi to děsný / ale začíná mi bejt / tohle město těsný‘“.

 

Viktor Karlík (13. 3. 1962 v Praze), autor plastik a objektů, malíř a grafik.

V letech 1984–1985 vydával samizdatovou Edici Pro více, v roce 1985 spoluzaložil samizdatový časopis Jednou nohou / Revolver Revue, kde působí dodnes, byl také spoluzakladatelem hudební skupiny Národní třída (1982–1986). V roce 1989 stál u zrodu Nezávislého tiskového střediska a následně týdeníku Respekt.

 

Do konce 80. let vystavoval své obrazy a plastiky v soukromých prostorách, první samostatnou výstavu oficiálně přístupnou širší veřejnosti měl v květnu 1989 v pražském Junior klubu Na Chmelnici. Od 1990 vystavuje doma i v zahraničí, jeho práce jsou zastoupeny ve veřejných sbírkách (Národní galerie v Praze, Západočeská galerie v Plzni ad.) a v řadě soukromých sbírek v Čechách i v cizině. Od letošního září do 9. ledna příštího roku lze plastiky, objekty a akce z jeho cyklu LITERATURA – převážně z posledních deseti let – vidět v pražském DOXu.

Volnou tvorbu často řadí do cyklů (např. monotypy Kanály, 1988–1992; práce s nalezenými předměty na překližkách, 1991–1994; obrazy Nature morte, 1995–1996; obrazy Centrum periferie, od 1999; linoryty Černé práce, 2000–2004; serigrafie na překližkách, 2001–2002; bronzové plastiky a reliéfy, od 2003; série typografik, tj. citátů nebo výroků vytištěných formou linorytu nebo sítotisku, od 2004; litinové kanály s texty básníků Hlasy z podzemí, 2013). Je autorem bronzové pamětní desky hudebníka Milana Mejly Hlavsy (odhaleno v Praze 2005), bronzové ceny festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (2006–2018) nebo památníku Cesta Jana Hanče (odhaleno v Plzni 2016). Publikoval např. knihy Katalog (2001), Černé práce / Black Works (2004), Ruce básníků (2005, 2. rozšířené vyd. 2015), Světla města / The City Lights / Les Lumières de la ville 1990–2010 (2010), Podzemní práce (Zpětný deník) / Underground Work (Retroactive Diary) (2012) nebo LITERATURA (2020). Reprodukce vlastních maleb, kreseb, plastik a reliéfů v knihách autor často doprovází komentáři na pomezí dokumentárních popisek, vzpomínek a prozaických aforismů.

Comments

comments

Vyhledat