Interview k novému albu Tindersticks

19. února vychází na labelu City Slang nová deska Tindersticks nazvaná Distractions. Je na ní několik velmi dlouhých songů, tři coververze, několik zpívajících ptáků a spousta atmosféry. 

O nahrávání v časech C-19, o tom, jak nahradit koncerty, o vinylech i o samotných písničkách jsme si stručně povídali s multiinstrumentalistou Davidem Boulterem, zakládajícím členem kapely žijícím od roku 1998 v Čechách.

Žijete v Praze, ale většina kapela je asi v Anglii, jak jste vlastně album nahrávali?

V tihle chvíli je v Británii jen jeden náš člen.  Jsme rozprostření po celé Evropě. Jeden v Berlíně, jeden v Belgii. A Stuart ve Francii. Podařilo se nám desku natočit loni v létě, kdy bylo na krátkou dobu rozvolnění. A byly to hodně krátké dva týdny.

Jak staré jsou samotné písničky, a odrážejí nějak corona situaci? Podle recenze, která vyšla v Uncutu, jste základy položili už dřív.

Některé skladby, jako třeby ty coververze, jsme už hráli a nebo je zkoušeli natočit nějakou dobu. V případě Man Needs A Maid to byly dokonce roky. Pár nápadů jsme chtěli rozvinout na loňském turné. Ale ty události to všechno zastavily. Snažili jsme se pak najít něco, co udrží všechno v běhu.

Nemyslím, že se ty songy vztahují přímo k Covidu, ale byly jím určitě ovlivněné.

Nové písničky jsou hodně dlouhé, singl Man Alone má přes 11 minut, jak se to stalo?

Takhle se zrodil ve Stuartově mysli. Zbytek kapely dodal už jen drobné detaily. Myslím, že ve Stuartově životě se toho před turné dálo hodně. Spousta věcí, ze kterých musel najít cestu ven. A ta hudba hodně odpovídá náladě, kterou v tom období měl.

Na desce zpívá docela hodně ptáků, jak se tam dostali?

Pocházejí z míst, kde žije Stuart, z Francie, a také z jednoho řeckého ostrova. Je tam hodně ticho a podle mě je tam obklopen přírodou. Ale kromě toho zní v Man Alone klaksony. Zvuky města.

Nedávno jste vydal sólové album, jaký z něj máte pocit teď?

Velmi dobrý. O vlastním albu jsem přemýšlel už hodně dávno. Našel jsem malý label jménem Clay Pipe. Provozuje ho Frances Castle, která dělá i všechny obaly desek. Opravdu jsem s ní chtěl pracovat, a tak se zrodil Yarmouth. Je to deska inspirovaná prázdninami mého dětství.

Vinyl se vrací ve velkém a i vaše deska vyšla v tomhle formátu. Jste jeho velkým fanouškem? 

Ano, hodně velkým. S vinylem jsem vyrostl. Líbí se mi na něm úplně všechno. Kazety jsou taky super, ale hlavně na to, aby si člověk dělal vlastni mixtapy. To byly předchůdci playlistů! Kupoval jsem si vinyly od doby, kdy mi bylo 5 nebo 6.

Turné samozřejmě nebude, plánujete ale nějaké živé streamy nebo něco?

Bavili jsme se o tom, že letos uděláme nějakou online záležitost. Bude to dost záležet na situaci. Nemyslím si, že letos budeme koncertovat, ale příští rok snad turné bude, doufáme. Plánujeme něco speciálního.

Poslední věc… chystám událost týkající se coververzí a vy máte na albu hned tři. Můžete mi říct něco o tom, jak vznikly?

Aby všechno fungovalo, jak má, musí se myslím Stuart napojit na texty těch písniček. Hudebně je důležité tu skladbu cítit, ale najít k ní i vlastní přístup. Některé z našich nejoblíbenějších písniček Tindersticks jsou coververze. Kathleen od Townes Van Zandta. Nebo Are you If You’re Looking for a Way Out od Odyssey…

Díky za rozhovor!

Předobjednávky alba Distractions + streamy ZDE.

Anglická verze rozhovoru je tady.