Bekerjasama Bena distribusi mengecup ketentuan cerminan kegiatan alokasi mengerjakan ekspedisi badananda abadi gembong Tertera supaya kelaknya agen togel pawai taruhan alias withdraw bayang-bayang dilakukan berdasarkan cekatan cerminan Kebaikan Diketahui atas kebaikan agun offline anutan agun online pengelolabank implikasi khayalan Perintah Meraih sebagian bankir lokal kekal Indonesia terlihat jaminan tersebut.

Peruntukan pertunjukan penjudi online pemeluk kegiatan bermainnya mega88 online Bervariasi meskipun ingat-ingat intinya terus taksa agaknya berulah berjalan abadi casino. Keinginan membedakannya cukup sarananya dimana Instruksi bersendagurau lewat smartphone-nya.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Jakub Lohniský (Le Premier): Jak obléknout muže v Česku

foto archiv Le Premier
foto archiv Le Premier

Podnikatel Jakub Lohniský se narodil v 80. letech a prošel několika obory: Jeho asi mediálně nejznámějším štychem je blog Muži v Česku, méně se ví, že léta působil v PR (založil i úspěšnou agenturu Relative PR). Znalost médií a dost možná i to, že studoval i daňové poradenství, mu mohou být k užitku ve vlastním podnikání s pánskou módou pod značkou Le Premier, které se teď věnuje už výhradně. 

 

Zajímají mě vaše začátky v obchodě – jaký skok byl najednou řešit zboží?

Kdybych měl zkušenosti, jaké mám dneska, nikdy bych z nehmotných do hmotných věcí nešel. PR mě ale nebavil a nedokázal jsem si představit, že to budu dělat třeba v 50 letech. Tehdy jsem zažil nějaké problémy ve firmě, kde jsem si nechával šít oblek, a řekl jsem si, že to musí jít lépe. Uměli jsme marketing, PR a věděl jsem, že budu mít I lepší zákaznický servis. Zkusili jsme celou naši službu postavit po svém.. Vzniklo to tedy punkově. Nejdřív jsme ovšem jen šili košile, někdo přišel, my jsme ho změřili a ušili to. Ale pak lidi přicházeli, že chtějí i obleky, kravaty a manžetové knoflíky a košile a svetry, a říkali, že když je u nás nekoupí, tak si od nás nekoupí ani oblek. A došlo to až k tomu, že máme 6 retailů, kde prodáváme i konfekci.

Asi jste neuměli třeba hledat sklady… jak jste to řešili?

Všechno jsme to dělali metodou pokus – omyl a spousta prachů vyletěla oknem. Najdete sklad, zjistíte, že za tři čtvrtě roku je malý, najdete jiný, ale zjistíte, že je tam v zimě strašná zima v létě strašné vedro, hledáte třetí, pořád všechno stěhujete – a nemáte peníze na management, který to umí.

Co byla největší challenge?

Největší challenge byla a je nakoupit ve správný čas a správné velikosti. Koupíte krásný modrý dvouřadový oblek – kolik lidí taková fashion věc zaujme? Všichni se na něj ptají, ale nikdo si ho nekoupí, vy jich máte na skladě 100, protože to byla minimálka, a prodáte jich 6 za sezonu. Neprodá vám ho žádná sleva, protože lidi se ho bojí. Podruhé už to neuděláte. 

Neustále řešíte, jak nakoupit všechno včas. Když výroba pošle kabáty 15. listopadu, je to pozdě. Lidi kupují kabát 15. září, i když je teplo. A pokud ho nemáte na začátku září na prodejně, neuděláte profit – to jsme nevěděli. Mysleli jsme si, že až bude zima, budou kabáty a lidi je budou chtít. Počkali jsme si, naskladnili jsme je v říjnu nebo listopadu, a lidi je už měli odjinud. 

Všchno se učíte za pochodu, ale něco se povede, vy vyděláte peníze a tak je vezmete a dáte je do těch fuckupů… je to boj a fashion retail a rychloobrátkové zboží jsou podle mě nejtěžší boj. Když je na podzim teplo, lidi nekupují šály a rukavice, a když před třemi lety přišlo v březnu léto, čekali jsme na polo trika a trenky a lidi je chtěli, chtěli šortky, a my je ještě neměli, měli jsme lehké svetříky a šáličky… ale lidi je nechtějí, když je venku 25 stupňů.

Díky tomu, že jsme největší značka šití na míru u nás, tak nás to do jisté míry chrání. Myšleno byznysově. Věci na míru si lidé koupí, když je chtějí, a nás to nestojí ve skladu nic. Tvoří 65 až 70 procent našeho byznysu, jednu chvíli to bylo 50 na 50, ale teď se k věcem na míru vracíme. Celý trh se posouvá, šití na míru je dostupnější, rychlejší a stále populárnější.

Je to tím, že lidi mají víc peněz? 

Je, je to znát, před dvěma lety to bylo jiné, lidi jsou ochotní si víc připlatit.

Za kolik máte obleky?

Oblek na míru je od 15 800 a košile od 1690, to jsou výprodejovky, standardně stojí 2390. Je to 10-15 procent nad konfekcí určité úrovně. Není to tak, že by oblek na míru stál 30 – máme je, ale prodá se jich minimum, většina je za 15 až 18 tisíc.

Co lidi, je těžké je hledat? Podnikatelé láteří, že nejsou…

Co vám mám říkat, je. Před rokem to bylo stejně těžké, ale dala se najít spousta lidí proto, že byli špatně zaplacení. Říkal jsem si, že když je dobře zaplatím, budu mít dobré lidi – že jen brečí ti, kteří nechtějí dát peníze. Ale dneska se to posunulo na hranu, lidí chtějí i víc benefitů a generace 20-25 není tolik motivovaná, stará škoda má jiné návyky. 

Jak to řešíte, co se s tím dá dělat?

Dá se dělat to, že lidi kontinuálně školíte, kontinuálně vyhazujete, kontinuálně nabíráte a snažíte se mít zdravé jádro. 

A snažíte se odhadnout lidi, kteří si přišli jen na dva tři měsíce něco zkusit: oni často nevědí. Přijde kluk, řekne, že miluje obleky, ale za měsíc miluje hodinky a za další měsíc chce prodávat bavoráky a za další chce do gastra… ale před 4 měsíci tvrdí, že pánská móda je to, co vždycky chtěl dělat. 

Ale já mám dobrou fluktuaci, v Brně se nám nevyměnili lidi za tři roky, v Hradci Králové se od začátku v roce 2016 taky neměnili. Na Chodově se vyměnili jeden dva lidi. Dokážu si představit, že u velkých retailistů to může být peklo.

Jak ty fluktuanty odfiltrujete?

První filtr je, že nepřijde na pohovor – stalo se, že jsem si s někým vyměňoval maily a měl přijít v pátek v 10, v 10 nikde nebyl, v půl 11 vypnutý telefon, ve 12 jsem se dovolal a řekl mi, že už nemá zájem. Když přijdou, hodně se dá poznat z CV, a já jako jeden z mála volám i na reference, tam je to pak jasné.

foto archiv Le Premier

Jak funguje váš online konfigurátor košil ? 

Sám o sobě nestačí, lidi se bojí dát tisíce za něco, co nevědí, jak vypadá, ale hodí se ve chvíli, kdy je zákazník třeba z Chebu, má od nás košili a chce si koupit pět dalších, to si to tam jen nakliká.

Od nuly to nefunguje nikde na světě: kdokoli se snažil postavit byznys jen na online konfigurátoru, tak buď skončil, nebo otevřel i kamenné obchody.

Přibyl vám ve firmě Tomáš Čupr, jaké to je?

Funguje to, ale je tam jen jako investor, není exekutivní člověk: jednou za čas se potkáváme a říkáme si, jaká jsou čísla, co bysme měli dělat a co ne. Jsme kamarádi od vysoké školy, můžu mu zavolat a mám větší pravděpodobnost, že mi zvedne telefon, než jiným, ale je fokusovaný hlavně na Rohlík.cz.

Jak se dá takový nonstop stresující byznys kompenzovat, abyste se z toho nezbláznil? Sportujete? Nebo chodíte do barů?

Já jsem do barů nikdy nechodil, býval jsem striktní abstinent. Teď nepiju pivo ani víno, ale občas si dám nějaký drink. Ale mám pětiletou dceru, s tou trávím čas, a to je kompenzace.

 

https://www.lepremier.cz

 

Comments

comments

Vyhledat