Výstavy, o kterých obvykle na Protišedi píšeme, se letos nekonají. Naštěstí jsou k vidění alespoň studentské práce – aktuálně například Nejpozoruhodnější práce Artsemestru:

Artsemestr zima 2021
Nejpozoruhodnější práce Artsemestru

Klauzura během současné pandemické situace, kdy jsou veškeré ateliéry odkázány na distanční výuku, online konzultace a práci s nejběžněji dostupným materiálem, často bez možnosti využít dílenské nástroje, je skutečná výzva. Je obdivuhodné, jak pokorně a zodpovědně ke svým pracím studenti přistupovali, navzdory lockdownu a s ním spojenými komplikacemi. Někteří museli zcela změnit postup práce, zkoušet v izolovaných domácích podmínkách nové metody, zjednodušovat a extrahovat vlastní vize. Mnohé z projektů již na stávající situaci uzavřeného světa navazují a inspirují se jí, případně hledají řešení a zlehčující cesty pro nás pro všechny. Převážnou většinu letošních klauzur tak propojuje příklon k sociální tématice, etice a reflexe znevýhodněných.

Studentka Ateliéru architektury I Adéla Vavříková vytvořila originální řešení sociálního bydlení situovaného u trati pod kopcem Vítkov, ve kterém se využívá nepoužívaného dvorku za divadlem Ponec. Její projekt zohledňuje potřeby jedinců a rodin v nouzi, kteří se dostanou do krizové situace a potřebují sociální bydlení. Ubytováním, ovšem pro studenty, se zabývá další architektonický kolektivní projekt tří studentů Ateliéru architektury III, Kateřiny Suchánkové, Hugo Fekara a Evy Kvaššavové.  V klauzuře Virtual Dormitory aplikují algoritmus a výpočetní postupy k reorganizaci modulárních prostor umístěných na střeše nové budovy UMPRUM v Mikulandské ulici. Architektonické projekty uzavírá poetická vize Pomníku padlých mrakodrapů, ve kterém se  Hana Turnovská zamýšlí nad etikou neustálé demolice a nové výstavby výškových budov na Manhattanu a nabízí tak monument, který by připomínal ztraceného genia loci a padlé idey ztělesněné zbořenými mrakodrapy.

Velmi aktuálním v současné pandemické situaci je řešení klauzury od Daniela Pokorného z Ateliéru průmyslového designu, jehož zadáním byla Desi(g)nfekce – čistit, léčit pomocí designu. Výsledným řešením je autonomní robot, který dokáže samostatně dezinfikovat rozlehlé prostory včetně špatně dostupných míst. Naopak v Ateliéru produktového designu se studentce Karolíně Vintrové podařilo reflektovat a zhmotnit zpětnou vazbu vůči lidem, kteří nejen teď, kdy je pomoc slabším a nemocným obzvláště potřeba, ale celý svůj život nezištně pomáhají druhým. Lipová ratolest Znamení dobroty je tak symbolickým poděkováním všem, kdo nesobecky myslí na své okolí. O tom, že čas nyní běží zcela jinak, než jak jsme byli zvyklí, vypovídá klauzura Mariety Tedenacové z Ateliéru skla. V projektu Chronometer Series vytváří nový pohled na měření času a zamýšlí se vůbec nad tím, zda je v kontextu současného bezčasí, důležité mít čas neustále pod kontrolou.

Dvě studentky Ateliéru keramiky a porcelánu spojuje rodinná paměť a kořeny jiné kultury. Nonna Lorenz v keramické kolekci Carevna chlebovna reflektuje Ruskou tradici vězeňské kultury, folklór a její estetiku, která se propisuje na finální surový produkt a má také velkou výpovědní hodnotu o stavu politické situace v Rusku. Z rodinné anamnézy vychází i projekt Nová naděje Quynh Trang Tran, která svými komínky složeného oblečení s kontrastní glazurou odkazuje na situaci svých rodičů, kteří v 80. letech přijeli z Vietnamu do Československa.

V Ateliéru módní tvorby, kde bylo zadání zcela volné, vytvořil Štěpán Mareš módní řadu Unisex, která je specifická především svou neutralitou vůči pohlaví a ideálně cílí na nebinární jedince. Fiktivní brand vytvořila ve spolupráci s Terezou Saitz a Karolínou Matuškovou studentka Ateliéru designu oděvu a obuvi Alexandra Gnidiaková. Její projekt Persona se vyznačuje personifikací módního kousku, který je napojen na rodný list, jež zaznamenává veškeré kroky z výroby i následného života textilie. Snahou je probudit v majiteli a nositeli osobní pouto, které směřuje k podpoře slow fashion. Poněkud netradičně, v terénu, probíhala příprava klauzury Ateliéru textilní tvorby. Eliška Hanušová musela v přírodě sbírat orobinec, ze kterého následně experimentální formou s tímto  materiálem vytvářela obličejové objekty. Ty v sobě mají silnou nostalgii dětství, což byla i hlavní autorčina emoce při přípravě tohoto projektu s názvem Čas experimentu – vzpomeň na dětství.

Velmi osobní a intimní formou jsou dva deníky, které vznikly ve dvou ateliérech. Pod vedením Ateliéru ilustrace a grafiky vytvořila Jantra Šímová fiktivní Deník Oty Zadáka, který vložila do nalezeného sešitu. Dovyprávěla tak příběh, který možná nikdy nezačal, ale díky upcyklaci starého notesu, dostal druhou šanci i život Oty Zadáka. Druhý deník, tentokrát Data Diary vznikl na půdě Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace. Zahraniční studentka Leslie Dunker nejprve pozorovala vlastní život a provedla kritickou analýzu, která napomohla převedení výstupních dat do originální formy vizuální komunikace.

Naopak rezignaci na klasickou formu klauzurní práce představuje guerillový projekt studenta Ateliéru tvorby písma a typografie, který si přeje vystupovat pod pseudonymem Pišta, malíř pokojů. V klauzuře s názvem Očista, svépomocí vymaloval typografický ateliér bílou barvu a doufá, že tato změna a přísun světla přinese všem kolegům pozitivní energii do dalšího semestru.

A studentka Thanh Mai Tranová z Ateliéru filmové a televizní grafiky se rozhodla oslavit 70. výročí ateliéru formou krátkého animovaného dokumentu Volné ruce, ve kterém zpovídá minulé studenty a bývalého pedagoga a hledá odpověď na častou otázku – může v komerční praxi přežít i autorský rukopis? Posledním představeným projektem je práce Evy Rotreklové z Ateliéru grafického designu a nových médií, která se ve videu Najdi patnáct rozdílů soustředí na fenomén soutěžení, který je v současném uměleckém světě často skloňován. Současný trend hodnocení kvality práce může být pro mnohé začínající umělce fatální.

Comments

comments