Mistři klasické hudby: Petr Iljič Čajkovskij

By Nikolai Kuznetsov Nikolai Kuznetsov [Public domain], via Wikimedia Commons
By Nikolai Kuznetsov Nikolai Kuznetsov [Public domain], via Wikimedia Commons

Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.

Petr Iljič Čajkovskij se narodil daleko na Urale – v městě Votkinsk 7. května roku 1840. Jeho otec zde byl váženým ředitelem školy. Péťa se narodil jako druhý syn po bratrovi Nikolajovi a po něm následovaly další čtyři děti: Alexandra, Hyppolit a dvojčata Modest a Anatolij. V rodině vládly velice vřelé a blízké vztahy, což dokazuje i pozdější intenzívní korespondence mezi jednotlivými sourozenci. Péťa měl ale ze všech nejraději svou matku Alexandru. Pocházela z rodiny francouzského emigranta a byla to zřejmě citlivá a jemná žena, po otci poněkud nervově labilní.

 

Zájem o hudbu se začal u Petříka projevovat velice záhy. Když mu byly čtyři roky, maminka odjela na delší cestu do Petrohradu, kam jí otec napsal, že Péťa složil s malou Sašou píseň Naše maminka v Petrohradu. Do Votkinsku pak s maminkou přijela mladá francouzská guvernantka Fanny Dürbachová. Dětem se rázem změnil život – začalo jim domácí vyučování ruštiny, francouzštiny a němčiny. Fanny je budila každé ráno v šest hodin a celý den byl pak pevně rozdělen do bloků s jen malými přestávkami. Díky Fanny se také v této době zrodila Čajkovského druhá velká láska – k četbě.

Nikdo z rodiny se hudbě vážněji nevěnoval, a tak nikoho nenapadlo, že by tomu u Péti mělo být jinak. Chlapec si ale neustále vyťukával různé rytmy do všeho, co mu přišlo pod ruku. Jednou bušil tak usilovně do okenního skla, až ho rozbil a poranil se. Po této příhodě obstaral otec pro svého pětiletého syna učitelku klavíru, jejíž klavírní umění malý žáček brzy překonal. Po třech letech odešel otec do důchodu a rodina se (bez Fanny) stěhovala do Petrohradu. Děti zde navštěvovaly soukromý penzionát a Petr dostal nového učitele hudby. Po roce se ale opět vrátili na Ural, do Alapajevska. Šťastné chvíle strávené v rodinném kruhu skončily.

Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.

Comments

comments

Vyhledat