Muzeum umění a designu v Benešově zahajuje hned čtyři výstavy
První výstava v Muzeu umění a designu v novém roce představuje tvorbu tří samorostů českého umění. Generačně vzdálení, ale přesto souznící v přístupu k linii a práci s prostorem. Tematicky se v MUD objeví jak čistá abstrakce, tak krajina či práce s anatomií. Společně s touto výstavou bude zahájena i retrospektivní výstava fotografií benešovského rodáka Františka Provazníka, kterému muzeum vydá v březnu publikaci. Na zahájení ojedinělých výstav zve muzeum ve středu 29. ledna v 18 hodin.
V první místnosti se Lukáš Musil v site-specific instalaci kresebně věnuje hledání vnitřních hranic člověka a definování pojmu „Vnitřní horizont”. V následujících třech místnostech se představuje Luboš Plný a jeho fascinace lidským tělem, sexualitou, ale i nemocí, stárnutím a dysfunkčností. V poslední místnosti se Jiří Kubový tematicky vzdaluje z perspektivy lidského těla a jeho duše ke světu okolo něj a nekonečnému prostoru mezi nebem a zemí.
Lukáš Musil, malíř mladší generace, který si rychle vytvořil zcela originální výtvarný styl s dominancí na linii se ve výstavě K tomu se dostaneme zabývá hledáním vnitřního balancu a přijímáním sama sebe. ”Vnitřní horizont je něčím co cítíme, ale bojíme se vyslovit, přiznat. Jakmile si ho dokážeme definovat, stává se naší součástí. Bez něj by nebylo cest. Už nehrozí bezcílná chůze lva v kleci,” vysvětluje základní pojmy výstavy Lukáš Musil.
V dalších třech sálech přízemí muzea jsou vystavena díla konceptuálního umělce Luboše Plného, jehož tvorbu prostupuje fascinace lidským tělem, jeho fungováním a stárnutím. Ve svých dílech pečlivě zaznamenává konkrétní události, které jej ovlivnily: například operace štítné žlázy, narození syna nebo léčba vztekliny. Na výstavě Corpus Humanum představí anatomické kresby znázorňující detailní struktury lidského těla, tvořené barevnou tuší, někdy doplněné koláží a malbou. Výstava bude doplněna o jeho asambláže inspirované lidskou sexualitou.
“Jedna z mých posledních dokončených prací je quadriptych. Ještě nebyl nikde vystaven. Je to vlastně takový deník, který vznikal od dubna 2019 a dokončil jsem ho v lednu 2020. Měl jsem zdravotní problémy, které jsem nakonec musel řešit operací. Práce je výrazně anatomická, s různými popisky a daty. Zapisoval jsem zde medikaci, léčbu a nakonec i operaci a celkový pobyt v nemocnici. Operace dopadla dobře a tak jsem mohl i kresbu v pořádku dokončit,” doplňuje Luboš Plný.
Jeho tvorba má deníkový charakter vypovídající také o specifickém pojetí času autora. Svůj život přepočítává na dny a těmito čísly značí i svá díla. V den vernisáže bude Luboši Plnému 21270 dní. Luboš Plný byl jako jediný český autor zastoupen v roce 2017 na mezinárodní expozici Viva Arte Viva! na 57. Benátském bienále. Českému publiku byl představen na výstavě Viva Luboš Plný v pražském DOXu.
Jiří Kubový, který vystavuje v posledním sále, je neuchopitelný fenomén ze severních Čech. Je důsledným samoukem, nikdy nenavštěvoval uměleckou školu, ale jeho kontakty a znalosti z oblasti umění i dějin umění by mu mnoho studovaných umělců mohlo závidět. Tuto důslednost lze dohledat i v jeho tvorbě. Pokud se začne zaobírat nějakým tématem, neopustí ho, dokud ho opravdu neprozkoumá ze všech úhlů. Jeho dílo variuje od konkrétních zobrazení až k abstrakci. I v té si však zachovává vztah k realitě, který mu umožňuje oslovit diváka a nabídnout mu cestu k obrazu. Jak se pak ale divákovi ukáže, mnohem důležitější, než samotné téma, je práce s prázdnem. Na obrazech Jiřího Kubového je stejnou měrou důležité to, co tam je, jako to, co tam není. „…měl jsem pocit, že si s tím (historici umění) prostě neví rady. Ani obraz, ani socha, ani objekt, nepatřil jsem do žádné skupiny, nebylo možné mě přiřadit k žádnému proudu. (…) Pro mě je to vždycky obraz!,” říká Jiří Kubový.
V Šímově síni se představuje tvorba Františka Provazníka, benešovského rodáka, olympijského reprezentanta a hlavně uznávaného fotografa. Retrospektiva ukazuje všechny aspekty jeho bohaté tvorby, pro kterou jsou doménou zejména zátiší a portrétní fotografie. Ve své tvorbě se hlásí k tradici klasické české fotografie příznačné pro tvorbu Jaromíra Funkeho, Josefa Sudka a zejména Jana Svobody. Provazník upřednostňuje černobílou fotografii, která poskytuje více možností k abstraktnímu zobrazení. „Rád bych rozlišoval mezi obrazem světa a světem obrazu. V prvním případě, při zachycování podoby světa, je fotoaparát skutečně praktická věc. Ale svět obrazu je třeba vytvořit a ten musí vycházet z nitra člověka.“
Portrétní fotografii se Provazník věnuje od konce osmdesátých let. Mezi osobnosti, které stály před jeho objektivem, patří například Václav Havel, Richard Branson, americký boxer Muhammad Ali, arcibiskup z Canterbury, politička Bénazír Bhuttová, slavný autor špionážních románů John le Carré nebo historik umění Sir John Rothenstein, dlouholetý ředitel Tate Gallery. Při návštěvě Bohumila Hrabala v Oxfordu v roce 1990 pořídil Provazník několik sérií jeho portrétů.
Muzeum umění a designu Benešov
(Malé náměstí 74, 256 01 Benešov)
pondělí: zavřeno
úterý – neděle: 10:00–18:00
Comments
