Pár nadšených slov k úternímu Dylanovi

ilustrační foto: Allen Ginsberg And Bob Dylan (1975) by  Elsa Dorfman [<a href=CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons">
ilustrační foto: Allen Ginsberg And Bob Dylan (1975) by Elsa Dorfman [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Bob Dylan přivezl pražskému publiku tři koncerty, které svou klasičností nemohly v žádném jiném sále vyznít lépe než v Lucerně.

Jak reportovali nadšení účastníci všech tří, mnoho se nelišily; což ničemu nevadí. Byla to ohromná radost a setkání s něčím úžasným.

Dylanův talent může většina smrtelníků jen udiveně obdivovat. Jak se ukazuje, mistr umí stále překvapovat a stále má energii, vlastně mi přišel o dost čilejší, než když jsem ho viděla naživo poprvé (před více než dvaceti lety). Působil i, že je v dosti dobrém rozmaru, nekonalo se žádné morousovské cedění slov mezi zuby: Samozřejmě ani žádné úsměvy, povídačky atakdále, tohle byl prostě Dylan, ale zjevně nijak zpruzelý.

Ty písničky mají hloubku a duši, která se vymyká slovnímu popisu. Zažít to živě bylo mnohem víc než jen takovým tím “no, kdo ví, jestli ho ještě uvidím, tak tam půjdu”.

Jak už jste si mohli přečíst ve většině médií věnujících se aspoň místy hudbě, Dylan vystoupil s čtyřčlennou kapelou a sám byl skoro stále u klavíru, jehož zvuk byl většinou pro písničky naprosto zásadní. Hraním na piano nobelista dosud nijak neproslul, ale ukázalo se, ho ovládá zcela samozřejmě a že tahle podoba jeho skvělým písním sluší. Bylo fajn, že se Lucernu povedlo výborně nazvučit, takže zvuk byl vyloženě lahodný i na různých okrajových místech.

Co leckoho překvapilo, byly aranže, a některé skladby zůstaly pro lidi, kteří nejsou zrovna jeho skalní příznivci a neznají texty, které byly někdy zpočátku hlavním vodítkem, dlouho nepoznány. Potěšilo mě, že si s těmi klasickými skladbami tak vyhraje a tolik je mění – a dodává tak všemu na živosti a jiskře.

Koncert měl spoustu skvělých míst, pro mě to byly rozhodně písničky Early Roman Kings (relativně nová věc z roku 2012) a klasická Don’t Think Twice, It’s All Right, kterou jsem do toho večera preferovala daleko víc jako cover od Bryana Ferryho. A taky roztančená blýskavá Thunder on the Mountain… ale tohle už je o osobních preferencích. Tváří v tvář Dylanově talentu a pod vlivem celého toho zážitku ani nechci ty věci nějak pitvat, porovnávat, definitivně zařazovat. Byla to prostě radostná, úžasná věc a bylo privilegium a duševní luxus  moci takovou mimořádnou akci zažít.

 

 

Bob Dylan

Praha, Lucerna
9. 4. 2019
setlist:

Things Have Changed,

It Ain’t Me, Babe,

Highway 61 Revisited,

Simple Twist of Fate,

Cry a While,

When I Paint My Masterpiece,

Honest With Me,

Tryin’ to Get to Heaven,

Scarlet Town,

Make You Feel My Love,

Pay in Blood,

Like a Rolling Stone,

Early Roman Kings,

Don’t Think Twice, It’s All Right,

Love Sick,

Thunder on the Mountain,

Soon After Midnight,

Gotta Serve Somebody,

přídavky:

Blowin’ in the Wind,

It Takes a Lot to Laugh, It Takes a Train to Cry,

Just Like Tom Thumb’s Blues (instrumentální)

Comments

comments

Vyhledat