Pražská Pallas a Moravská Hellas 1902: Auguste Rodin v Čechách a na Moravě

24 října, 2022
Redakce
umění

Auguste Rodin na Zeyerových slavnostech v Letohrádku královny Anny (Belvederu) na Pražském hradě, 31. června 1902, černobílá fotografie, papír, Archiv Národní galerie Praha, fond Josef Mařatka

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Rodin přijížděl do města, o němž neměl sebemenší představu a jehož obyvatelé jej vítali sice s okázalostí hodnou krále, avšak viděli v něm především velkého Francouze; jeho uměleckému jazyku rozuměli jen nemnozí.

„V roce 120. výročí této památné události jsme chtěli okolnosti, které ji doprovázely, podrobit hlubší analýze a oprostit ji od patosu, jenž ovládl dobové zprávy o ní. Až do výstavy Pocta Rodinovi v roce 1992 na půdě GHMP chyběl objektivnější vhled ‚za scénu‘, který jsme tímto chtěli ještě rozšířit a podat s dalším odstupem co nejpřesnější charakteristiku tohoto příběhu,“ říká ředitelka GHMP Magdalena Juříková.

Příjezd Augusta Rodina byl významný pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohl ujasnit cestu k modernímu výtvarnému směřování, ale také předznamenal budoucí orientaci výtvarné scény k francouzskému umění. Na druhou stranu, z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, můžeme dovodit i podstatné informace o prioritách a charakteru té doby.

V první polovině roku tak 1902 došlo ke krátkému a účelovému propojení politických zájmů české nacionální politické reprezentace s ambicemi mladých a sebevědomých výtvarníků sdružených ve spolku Mánes. Pražská radnice, bez jejíž finanční a organizační podpory by se výstavní projekt nemohl uskutečnit, zde viděla především vítaný podnět k pokračování reprezentativních akcí s mezinárodní účastí, jimiž se Praha zviditelňovala jak v habsburském mocnářství, tak v cizině. Podobně na Moravě se některá převážně německá města, například Hodonín, velkolepým přivítáním Rodina snažila poukázat na přítomnost svých českých obyvatel.

Výstavní a publikační projekt se systematicky věnuje „doprovodnému programu“, který byl Rodinovi připraven. Na základě studia archivních pramenů, tj. fotografií, časopisů, korespondence, osobních archivů aj. se snažíme zmapovat očekávání a výsledky, které cesta (tedy nejen vlastní výstava) Augusta Rodina do Prahy a na Moravu přinesla.

Výstava je rozdělena do několika kapitol – krátce představujeme Rodinovu monografickou výstavu otevřenou 10. května 1902, která také poskytla důvod k jeho návštěvě. Dále sledujeme jeho cestu po nejrůznějších pražských lokacích, kde se střídaly návštěvy kulturních akcí, banketů a památek, a následně odjezd na Moravu, kde, po návštěvě propasti Macocha, vypukla v Hroznové Lhotě téměř všelidová folklorní slavnost. Skrze dobové fotografie, časopisy a díla výtvarného umění, ale i současnou uměleckou instalaci se snažíme zpřítomnit Rodinův pobyt a vjem, který si z něho sochař odnesl.

V podtextu celé výstavy je snaha odpovědět si na otázky související s tehdejší politickou orientací klíčových představitelů domácí scény, s rolí tzv. folkloru, tedy tím, jak byl domácím či zahraničním nemoravským návštěvníkům prezentován a jak se měnila jeho role, respektive jak byl využíván ve smyslu národní reprezentace. Jak podotkla jedna z kurátorek, Hana Dvořáková z Etnografického oddělení Moravského zemského muzea: „Fascinace projevy tradiční lidové kultury nebyla na přelomu 19. a 20. století v Evropě ničím novým. Život na venkově byl primitivní, ale představoval ryzost. ‚Lidové‘ prostředí jižní Moravy, jež mělo pro člověka zvenčí vždy určité kouzlo, se pro tyto konstrukty stalo jedinečným odrazovým můstkem. Na půdorysu ‚zážitkové turistiky‘ byl organizován i program Rodinovy návštěvy Moravy. Pečlivě připravená cesta se vracela k romantickým představám o nezkaženém venkovu zaplněném lidmi v pestrobarevných krojích, kteří bezstarostně tančí, zpívají a užívají si života.“

„Díky této výstavě vyšlo najevo, jak mimořádně organizačně a finančně náročná celá akce byla a jak velké množství lidí do ní bylo zapojeno – to vše s vírou, že se české umění a česká společnost dostanou do Evropy. Vlastně stále totéž, o co se dodnes intenzivně snažíme,“ dodává Helena Musilová.

Na výstavě se vedle Galerie hlavního města Prahy podílí i Moravské zemské muzeum a Galerie výtvarného umění v Hodoníně, kde bude v roce 2023 výstava reprízována. Souběžně v nakladatelství Stará pošta z.ú. Brno vychází stejnojmenná publikace s odbornými texty, v nichž jsou kromě brněnského a moravského pobytu analyzovány i další otázky, jako například role fotografie, tedy média, díky kterému vizuálně vnímáme Rodinovu návštěvu, nebo důvody zakoupení slavné Rodinovy plastiky Kovový věk, která je dnes jedním z významných exponátů GHMP, Magistrátem města Prahy. Podobně se také snažíme se zachytit mechanismy společenských struktur, jak se utvářely na přelomu století a jejichž velká část přetrvala i do vzniku samostatného Československa.