Report: Liars v Punctu

Že vyprodali malý klub na Žižkově během prvního dne po oznámení u mně pak ale vyvolalo další fázi zájmu „tam musim za každou cenu“ a

zařídil si to, protože co člověk hodně chce, to většinou dostane. A jelikož jsem byl sám, tak jsem se do Puncta ještě vešel, navíc

Lháře nemá rád nebo spíš nezná nikdo z mého okolí, což naprosto nechápu, protože pro mně to byl zatím koncert roku a kapela je to ze současných jedna z nejlepších!

Do zhasnutého sálu přišel s baterkou Andrew Angus a za doprovodu kytaristy Camerona Deyella a výborného bubeníka Laurence Pikea spustili první song, naprostou novinku a hit z připravovaného alba, které dělí od posledního Apple Drop již pět nedočkavých let.

Říkal jsem si, že hned na úvod slušná laťka a čekal jsem, že bude nových skladeb víc, ale asi ještě neni úplně hotovo anebo spokojeno, protože druhá skladba byla právě ze zmiňovaného posledního alba, které mi přijde posluchačsky nejvstřícnější, protože písničkové bez konceptuálních ruchů a stopek, jak jsme na ně byli zvyklí. Takže hned Big Appetite, což byl radio hit, hraný hojně i na našem Rádiu 1 v roce 2021. Následovaly rituální bicí z Drums not dead, kde Andrew ukázal již prořídlejší vlasy, se kterými ale umí stále stejně energicky máchat a po 4. skladbě, myslím, že to byl Sekwar z Apple Drop, už byl člověk naprosto vtažen do rituálně, konceptální hudby s příjemně uklidňující hloubkou hlasu a zápěstími třepotajícími se ke stropu – šaman a zpěvák v jedné osobě. I ten jeho občasný a pověstný falzet hodící se tak k názvu kapely nebo úmyslné klesnutí pod tón v několika skladbách ze Sisterworld (Scissors) nebo dokonce z They were wrongs so we drowned, Liars 2007, Wixiw nebo Mess!

Byl to tedy naprosto dokonalý průřez všemi alby na ploše 13 tracků (tedy až na skvělé, předposlední album TFCF se bohužel nedostalo).

A zahráli i mojí nejoblíbenější z jejich věcí, No.1 against the rush v brutálně pomalém, procítěném tempu, ve kterém basy za mými zády rozvibrovaly i zatemněné tabulky okna.