Reportáž z festivalu Boskovice
foto Jiří Janda
Boskovice již potřicáté
Známkou kvality letních festivalů nemusí být jen desetitisíce návštěvníků a zvučná jména vystupujících na hlavních scénách. I na nenápadných akcích v celkem zapadlých koutech země si můžete přijít poslechnout zajímavé věci. Třeba na bezmála komorním Festivalu pro židovskou čtvrť, který se počátkem července odehrál v Boskovicích. A to již potřicáté. Takovou tradicí se v zemi může pochlubit jen málokdo.
Hlavní hvězdou tentokrát byli Tata bojs. Nezapomněli zdůraznit, že na pódiu nechyběli již kdysi dávno při premiérovém ročníku. Ostatní tehdy vystupující kapely se mezitím v lepším případě rozpadly, v horším jejich umělci umřeli. No a zrovna Tata bojs patří k nejpopulárnějším kapelám v zemi, na festivalu je teď potkáte prakticky všude, kam šlápnete.
Špičku domácí scény v Boskovicích dále reprezentovala Lenka Dusilová, kterou doprovodila kapela Květy.
U zrodu festivalu i všech jeho následujících ročníků stál dlouholetý šéf pořádajícího sdružení Unijazz Čestmír Huňát. Také letos si přišel z pódia prohlédnout, jak se mu jeho dobré dílo podařilo.
Letně u skleníku
Boskovický program se jako obvykle zdaleka neodehrával jen na hlavních scénách. Malé pódium vyrostlo třeba i v parku před zámeckým skleníkem, kde si návštěvnictvo užívalo letní atmosféru. Třeba i za zvuků písniček místního rodáka Ondřeje Kyase.
Zasněný indie pop si posluchači mohli vychutnat na scéně v Panském dvoře při koncertě Moniky Omerzu Midriakové a jejího projektu Léto s Monikou.
V synagoze výstava
Boskovice jako jeden z prvních letních festivalů už kdysi dávno dával prostor nejen hudbě, ale i dalším druhům umění. Tentokrát se například v místní opravené synagoze uskutečnila výstava výtvarných prací Adolfa Hoffmeistera. Na tohoto muže mnoha řemesel s barvitým osudem přišel zavzpomínat i jeho syn Adam Hoffmeister.
Vzpomínání na Nico
Zajímavé příběhy ostatně nabídl i režisér Josef Císařovský v dokumentu Tenkrát v Praze o životě pozapomenutého bigbítového manažera a buditele Miloše Čuříka. Jeho verze příběhu o tom, jak kdysi v Praze vystupovala legendární Nico, je přinejmenším fakt hodně alternativní, jak z filmu samotného a hlavně z následné besedy s publikem vyplynulo…
42
Nezařaditelné těleso DVA někdo nezřízeně obdivuje, někdo jemu a nesrozumitelnému „jazyku“ jeho písní prostě jenom příliš nerozumí. Podle nadšeného kotle při jejich vystoupení bylo zřejmé, že v Boskovicích rozhodně platí ta první varianta.
Podle Stopařova průvodce po galaxii je odpovědí na zásadní otázku života a vesmíru “42“. A právě tolik let letos uplynulo od založení brněnského souboru Ještě jsme se nedohodli. Logicky proto na boskovické scéně tentokrát nemohl chybět. Pokud snad pána na snímku nepoznáte, tak vězte, že jde o jeho kapelníka a hlavně skvělého textaře Karla Davida.
Houby z Letné
Závěr festivalu provázelo citelné ochlazení teploty, nikoli však atmosféry na scéně. Přes drkotání svých zubů si proto skuteční srdcaři, již si nedokázali upřít letošní třešničku na dortu, vychutnávali vystoupení zasloužilého letenského houbařského sdružení Rudovous.
Comments
