Rozhovor k nové audioknize Vraždy v Midsomeru
Anglická atmosféra, která zavoní
Rozhovor s Vladislavem Benešem, interpretem audioknihy Mrtví v Badger’s Drift, první z audio řady detektivek Vraždy v Midsomeru (véce informací a ukázku jsme přinesli zde).
Máte rád detektivky?
Dříve jsem býval velmi vděčným čtenářem detektivek. V poslední době jich už tolik nečtu, protože detektivek je – jak říkají Slováci – neurekom. Je jich hodně a je až neskutečné, kde autoři neustále berou náměty. Měl jsem rád takové, kde je šest osob, a já mohu dedukovat, kdo z nich je vrah a jestli to bude ten zahradník. Četl jsem Dicka Francise, Eda McBaina, Agathu Christie… i některé povedené české detektivky byly velmi napínavé, takže člověk neměl pocit, že informací je příliš, a nakonec je všechno úplně jinak.
Dal by se podle vás styl detektivky Mrtví v Badger’s Drift k něčemu přirovnat?
Nejvíc mi asi připomínala styl Agathy Christie – snad i proto, že se děj odehrává v Anglii. Postavy byly hodně šťavnatě vykreslené a každá měla svůj výrazný charakter. Napsat dobrou detektivku není podle mě vůbec jednoduché. Čtenář se v ní nesmí ztratit, protože jakmile je zmaten, tak ho to přestane bavit.
Co přesně míníte tím, že postavy v Midsomeru jsou „šťavnatě vykresleny“?
Postavy jsou zpodobněny opravdu tak, že kdybych byl výtvarník, ihned bych je dokázal namalovat, a to včetně aspektů, které nejsou v textu popsané. Dokázal jsem si snadno představit, jak asi vypadají, že tenhle má hlavu posazenou nízko mezi rameny, je silný, kape z něj pot a asi bude mít vyšší hlas, i když to jsou věci, které autorka doslova neuvedla. Právě to je umění dobrého spisovatele, že z několika detailů a z toho, jak se postava vyjadřuje, co říká a co je o ní napsáno, lze vycítit celý její charakter. I když potom samozřejmě něčím překvapí, jak už je v tomto žánru zvykem: ten, kdo se chová zdánlivě nejlépe, je často tím nejpodezřelejším anebo naopak…
Jak jste tedy ke ztvárnění těchto „šťavnatě vykreslených“ postav s režisérem Hynkem Pekárkem přistupovali?
Snažili jsme se postavy nehrát příliš, protože nemohu doslova hrát starou osmdesátiletou slečnu ani krásnou mladou dívku v rozpuku. Kdybych je imitoval, nebude to znít dobře. Spíš jsme chtěli vložit do hlasu charakter dané postavy: jestli mluví hezky, pomalu, temperamentně, lajdácky, unyle… Ale abych hlas nějak přibarvoval, to by nebylo ku prospěchu věci. Pak ale bylo trochu složité, když si v textu povídali třeba čtyři různí lidé. Je důležité, aby se v tom posluchač vyznal, nesmí se z toho zase stát pimprlové divadýlko.
Znáte televizní seriál, který podle téhle románové řady vznikl?
Znám, ale neviděl jsem všechny díly. Hodně se mi líbí, jak Angličani točí. Když něco natočí Britové, znamená to pro mě, že to bude zajímavé, protože oni to zkrátka umějí. Jak se říká, že co Čech, to muzikant, tam by se snad mohlo říkat, že co Angličan, to herec. Zřejmě to mají nějak v krvi, dokážou všechno hezky vykreslit a dají si zvlášť záležet na prostředí, takže z obrazovky vyloženě ,voní‘. A takhle to ,voní‘ to i z toho románu a teď snad i z audioknihy.
Jak se výše zmíněná „anglickost“ projevuje v této audioknize?
V postavách se už moc neprojevuje, to jsou dnešní moderní lidé se všemi ctnostmi a nectnostmi. Ale je cítit se zejména v popisu prostředí, těch zahrádek, cihlových domečků na anglickém venkově, na maloměstě, kde se příběh odehrává. Jako kdyby tam člověk byl. Maloměsto a venkov tam hrají velkou roli, až si člověk říká, jak by tam mohlo docházet k tolika vraždám. A vzhledem k tomu, že první díl téhle série vyšel roku 1988, je v tom určitá nostalgie po době, kdy všichni ještě neměli mobily a slečna Simpsonová si po snídani jen tak řekla, že někomu napíše, aby přišel na dnešní odpolední čaj. Napsala mu, vzkaz dala do schránky a ono mu to došlo.
O co v téhle detektivce jde?
Začíná to úmrtím postarší slečny, kterým se vzhledem k jejímu věku není potřeba důsledněji zaobírat, nicméně její kamarádka je z toho rozrušená a některé věci jí nehrají dohromady. Říká si, že tohle by jí slečna Simpsonová neudělala, že by k ní nezašla a že to není možné, že se muselo něco stát. Jde to tedy vyložit inspektorovi Barnabymu, jemuž také nejprve připadá, že o nic nejde, nicméně zjistí nějaké nesrovnalosti a na základě toho se začne odvíjet pátrání, které odhaluje nejenom vraždu, ale zachází i do soukromí mnoha obyvatel. A zachází i dále do historie komunity, takže těch vražd je najednou trošičku víc a k některým došlo už dříve, ale mají něco společného i s aktuální smrtí, až dojde k rozuzlení. Vražda se navíc stane i přímo během vyšetřování, ale nejenom vražda, ale ještě i… ale to už bych moc prozrazoval.
Jaký je inspektor Tom Barnaby?
Sám Inspektor Barnaby o sobě říká, že dříve byl akčnější, rtuťovitější, víc se do vyšetřování hrnul, ale pak se dostavilo něco jako vyhoření, dokonce si snad dal pauzu, po ní se ale k polici vrátil. Mezitím se jeho chování, jak to také popisují jeho podřízení, krapet změnilo – je o něco vážnější, všechno víc promýšlí. Nicméně v tomhle případu je postaven před věci, které ho donutí nejenom zvýšit hlas, ale i utíkat, a to přímo šíleně utíkat.
Jak jste se na natáčení připravoval?
Samozřejmě si text musím nejprve přečíst, pak si označuji přímé řeči, abych věděl, která postava co říká. Ne vždycky je to tam přímo napsané, a tak musím dopředu vědět, kdo teď vyslovuje kterou větu, abych to aspoň trošku odlišil v tempo-rytmu, udělal alespoň mírné rozdíly mezi hovořící ženou a odpovídajícím mužem…
Co pro vás bylo nejobtížnější?
To odlišení postav v dialozích, aby to neznělo jako pohádka. Aby posluchač neztratil nit a aby pořád věděl, o co jde. Jakmile totiž ztratí pozornost, jsou potom vzniklé zmatky dílu ke škodě. I když ve správné detektivce to tak bývá: nejdřív nastane zmatek a pak se to postupně začne probírat, jako Popelka přebírá hrášek.
Posloucháte vy sám audioknihy?
To bych strašně rád. Pamatuju si, že když jsem si jako malý pustil nějakou rozhlasovou hru, možná i pohádku, které byly tehdy dobré, protože byly opravdové, vycházely z něčeho, co je lidské, tak na mě velmi působily. Člověk si lehnul a stačilo trochu zajímavé hudby nebo vrznutí dveří, a už tu byla situace a už tu bylo napětí. A člověk si to představoval a pro obrazotvornost to bylo daleko lepší, než když dneska sledujete televizi. Už jsem také několik audioknih natočil, ale pustil jsem si z nich jenom část a neustále si říkám, že si je musím někdy doposlechnout, abych se z toho poučil. Jenomže já si to pak poslechnu a poučím se z toho tak, že si třeba řeknu: Tak tohle už v životě nesmíš dělat! Co já vím, jak by to dopadlo. Sám k sobě je člověk nejkritičtější.
Proč by si měli posluchači tuhle audioknihu poslechnout?
Je to anglická detektivka, která má svůj řád, je napínavá, splňuje všechny požadavky dobré krimi, i když je chvílemi trochu zamotaná. Budu jedině rád, když se bude posluchačům líbit. Bude mi příjemné, že jim je to příjemné, byť je to detektivka a k tomu krvavá!
Vladislav Beneš (* 1956)
Po studiu herectví na DAMU působil ve Středočeském divadle J. Průchy v Kladně a poté v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Od roku 1983 je členem souboru Činohry Národního divadla, kde dosud ztvárnil více než sedmdesát typově rozdílných rolí. Na filmovém plátně se objevil už jako student gymnázia a pak zejména v 70. a 80. letech, kdy hrál v televizních filmech a inscenacích sebevědomé a temperamentní mladíky (např. Chvíle pro píseň, Nevěsta a Tchyně). V současnosti účinkuje především v seriálech (např. Zdivočelá země, Pojišťovna štěstí, Cukrárna, První republika), učí na Pražské konzervatoři a dobře známý je z dabingu – jeho hlasem promlouvají k českým divákům třeba Richard Gere nebo Pierce Brosnan.
Comments
