Mistři klasické hudby: Richard Wagner

Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.

Historie nezná žádné náhody. Dne 24. listopadu 1822 poukázal Jean Paul ve své předmluvě k Phantasiestücken E. T. A. Hoffmanna na to, že svět se ještě nedočkal takového člověka, který by psal libreto a současně k němu skládal i hudbu. Romantická idea „Gesamtkunstwerku“ se v praxi prokázala být nanejvýš problematickou. V té chvíli se Hoffmannovi ani nemohlo zdát, že svět se onoho muže přece jenom dočkal. Richard Wilhelm Wagner se narodil 22. května 1813 v židovské čtvrti Lipska, jako deváté dítě v rodině právníka Karla Friedricha Wagnera a pekařovy dcery Johanny Rosiny Wagnerové. Šest měsíců po Richardově narození zemřel otec na tyfus a rodiny se ujal básník Ludvík Geyer, za kterého se Wagnerova matka v srpnu 1814 provdala. Spekulace o tom, zda byl Geyer ve skutečnosti otcem Richarda Wagnera se nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit. Ještě v roce 1814 se rodina přestěhovala do Drážďan.

Šestnáctiletý Wagner slyšel tehdy významnou zpěvačku Wilhelmine Devrient Schröderovou zpívat ve Fideliovi a jeho rozhodnutí stát se hudebním skladatelem už nemohlo nic zvrátit. Zanedlouho zkomponoval první sonáty, smyčcová kvarteta a také nedokončenou operu Svatba. V roce 1832 se Richard seznámil s Henrichem Laubem – liberálem vydávajícím Časopis pro elegantní svět. Laubeho liberalismus měl na Wagnera významný vliv. Pod dojmem z Belliniho opery I Capuletti e i Montecchi, napsal pro Laubeho časopis článek Německá opera. Způsobem, který je typický pro jeho pozdější umělecké spisy, psal o Belliniho hudbě jako o nedůsledné vůči hudbě německých skladatelů. Poukazováním na italskou operní tradici kritizuje Němce, kteří doposud nedovedli vytvořit žádné národní drama plné plnokrevných postav. Jediný Němec, který to dokázal, byl prý Wolfgang Amadeus Mozart.

By Franz Hanfstaengl – Public Domain

Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.

Comments

comments