Lu Jindrák Skřivánková: Procházím se po kamenných plážích a nekonečných skalnatých útesech

Malířka Lu Jindrák Skřivánková je poslední dobou velmi vidět. Právě nyní se chystá vernisáž jejích prací v nově otevřeném Art Bistru Místo (nedávno jsme psali o tamější instalaci Jana Gemrota). Vernisáž bude už 8.10. od 19 hodin – a rozhovor je právě teď.

Chystáte se vystavovat v Místě, podílela jste se na kolektivním streetartovém projektu a viděla jsem i plakát na menší výstavu v informačním centru Prahy 3… máte plodné období?

Musím říct, že poslední půlrok mám velmi pracovně intenzivní období a také štěstí na zajímavé a vysněné projekty. Vytvořila jsem si v hlavě záměr, jak bych chtěla, aby moje práce vypadala, a ono se to opravdu stalo.

Foto archiv LJS

Zaujalo mě, že si vyvíjíte vlastní techniku – akrylovou pastu. Jak se liší od běžných způsobů maby, proč jste cítila potřebu tvořit nějak jinak?

Poslední rok a půl jsem cítila silnou potřebu něco v mé tvorbě posunout a změnit. Nevěděla jsem jak. A tudíž jsem se trochu trápila a bylo to fakt náročný, udělat krok do prázdna. Zabývala jsem se reakcemi lidí, kteří mou tvorbu znají, a tím, jak budou reagovat na změnu v mé tvorbě, to mě také znejisťovalo. Pak jsem se od toho přirozeného strachu oprostila . A začala jsem experimentovat s technikami a tématy a káždý měsíc jsem dělala něco jiného. Poté úplně odešel strach ze změny a nastala čistá radost tvoření a tam přišla i inspirace. Souviselo to také s vývojem tvorby Muralů a tím i poznání nových materiálů.

Velkou inspirací pro vás myslím je příroda, ale akryl je výsledek chemické výroby – vadí to něčemu?

I klasický malířský akryl je plast. Takže ani předtím jsem v tomto směru nebyla eko… Ale je pravda, že velmi řeším ty nekonečné plastové kyblíky, které se mi hromadí v ateliéru, a už několikrát jsem měla pocit, že se vážně podílím na ekologické katastrofě. (I když v běžném životě jsem v tomto směru velmi uvědomělá.) Nakonec jsem se rozhodla pro recyklaci, prázdné kyblíky znovu používám při akční malbě a nebo na míchaní nových odstínů, nebo kupuji větší balení a tím plast eliminuji.

Existuje hodně výtvarníků, kteří se vydali do Francie a mělo to na ně velký vliv. Stalo se to i vám. Jak?

Ano stalo, Bretaň je pro mě velmi inspirující. Je to především tím, že jsem obvykle sama na plážích. Procházím se po kamenných plážích a nekonečných skalnatých útesech a medituji. Sleduji tvary kamenů, barevnosti, je to až surreálný pocit, který tam mívám.

Vaše obrazy na mě dělají dojem živosti a energičnosti, ale možná je jejich tvorba naopak hodně vyčerpávající…?

Tvorba je pro mě nabíjející. Pokud hodně tvořím, o to štastnější jsem. Vyčerpávající je to pro mě pouze v momentech, kdy se v malbě dostanu do slepé uličky a nebo se snažím pracovat, i když na to nemám vůbec chuť.

Podílela jste se na kolektivní graffiti akci, kdy se v Praze najednou objevily malby na domech: jaké to bylo?

Bylo to moc hezká zakázka. A líbílo se mi, že takový projekt vůbec vzniká. Je fajn, když by naše města, tak jak je to i  jinde v zahraničí, dala oficiální prostor pro kvalitní street art.

Jinak osobně, to pro mě byla obrovská výzva, adrenalin a zodpovědnost.  Tuhle intenzitu já v životě dost potřebuju. Mural jsem dělala v noci od 22:00-5:00 . Byla zima, byla tma a já věděla,že jsem bez skici, a věděla jsem, že až na místě budu vědět, co chci udělat, že to tak vždycky mám, že plány nefungují.  Proto to bylo taky tak náročné, protože jsem nedvěděla jak to bude vypadat. Zda styl, jaký jsem zvolila, bude fungovat v těch 5 metrech. Když jsem v pět ráno skončila, byla jsem plná pochybností. Nemohla jsem se dočkat, až se tam půjdu za denního světla s dětma podívat, jak to vlastně vypadá. A dětem se to líbilo a dokonce tam našly skryté odkazy, které jsem tam zpracovala… Tak jsem se uklidnila. A jsem s dílem spokojená.

Jaké věci uvidíme v Místě, co nám o vás řeknou?

Pro místo jsem vybrala několik obrazů, které jsou součástí nejnovějšího cyklu Ikaros, který byl představen na náměstí Jiřího z Poděbrad. Plus jeden obraz levitace, který patří k těm úplně nejnovějším obrazům, které už se zbavují jakékoliv zahlcenosti a jsou téměř úplně vyprázdněné a meditativní.

A co plánujete teď?

Teď plánuji posunout výstavu Ikaros do zahraničních galerií, plánuju výlet s rodinou do Dánska a začít pořádně cvičit jógu a tančit na večírcích.

z instalace. Foto archiv LJS

Akce

Vernisáž 8.10. v 19:00
Hraje dj ultrafino 19-22
Obrazy budou vystaveny do 29.10.
A následuje 30.10. vernisáž fotografií Michala Šeby

Místo

Comments

comments