Na vlastní kůži: Kurz se šéfkuchařem Esky v novém prostoru UM
Kurzy vaření táhnou. Po lehkém brždění daném covidem se zdá, že zájem o vaření s profesionály opět nabírá na síle, a právě nyní nastává nová možnost.
Ambiente spustilo školu vaření pro veřejnost i profesionály v novém prostoru se skvělým názvem Um, který najdete u kina Evald na Národní. Profi kuchyně, prostor se stoly, spousta špičkových surovin, a samozřejmě hlavně špičkoví profíci.
Možnost vyzkoušet kurz s Martinem Štanglem z Esky (předtím působil v michelinské La Degustation Bohême Bourgeoise) se mi zdála lákavá, takže… jaké to bylo?
Vařilo se, jak bývá na takových akcích zvykem, několik chodů. Jak je pro Esku typické, používaly se skoro jenom lokální suroviny – s výjimkou věcí, jako je mořská sůl a třeba skořice se snaží Eska obejít bez ingrediencí zdaleka. I proto tu používají sladkovodní ryby. My jsme si udělali sivena a hodil se i kapr, který patří k jejich kultovním bramborám v popelu.
Osobně na podobných akcích vždy oceňuji možnost ptát se přímo profesionálů, případně se od nich něco naučit. Nechat si vysvětlit praktické způsoby, jak zbavit různé ryby kostiček a kůžiček, přímo od profíka, co vařil v La Degustation, je podle mě náramně praktický způsob, jak se trochu dovzdělat.
Eska je podnik se specifickou filozofií. Všemožné kvašení, výroba hydrolátů a další méně obvyklé procesy jsou sice velmi pracné, ale zato dostanete chuťové zážitky, jaké jinde nemáte.
Účastníci kurzu si s sebou odnesli praktickou příručku s recepty i s tipy, kde se shánějí různé ingredience, kterými dostanete svoje jídlo na další level, třeba různé miso pasty.
V Esce se přitom fúzují postupy z řady světových kuchyní: z francouzské možno okoukat omáčky a polévky, z české brambory v popelu a z japonské třeba různá misa (ale vyrobená z místních složek). Italské risotto zase může být inspirací pro jídlo, kde se místo rýže použije lokální červená pšenice a sušené české houby.
V principu v Esce zužítkují všechno možné, odřezky se suší a nebo se z nich destilují různé voňavé ochucující dobroty – nejde ale o šetření v ekonomickém slova smyslu, protože piplání s každým odřezkem (který někdo musel odřezat samozřejmě) je nakonec dražší než to vyhodit: lidská práce něco stojí a jak jsme třeba zjistili u sivena, než získáte malé jídelko z ryby, domácí majonézy, tenounkých plátků vodnice a jedlých květů, docela se nadřete. Možná příště uvidíte jídlo a koneckonců i jeho cenu jinak.
Brambory v popelu je jídlo, které je pro Esku typické, a i když se menu mění, tahle věc tu zůstává. Hutná dobrota inspirovaná pečením brambor v ohništi byla lákavým prvkem večera. Ukázalo se, že vyžaduje pár fines, které doma těžko uděláte: pečenost se dosáhla tak, že se brambory posypaly senem z horské louky (jinak se sena pro gastro účely koupí třeba na veletrhu v Rakousku). Ta báječná hmota, kterou jsou brambůrky zalité, se dělá taky trochu složitě,
upečete brambory, zalijete je smetanou, rozmixujete, dáte do sifonové láhve, nastříkáte do talíře – následně aplikujete oseněné brambory.
Na ně přijde kopr, uzený kapr, pro dodání kyselosti kefír a ještě sušený žloutek. Dost práce, ale úžasná dobrota.
Bylo fajn, že lektor kromě postupů výroby daných jídel (na rozdíl od brambor v popelu je rizoto z pšenice naopak na výrobu snadné, nebojte se) přidával finesy z profi kuchyní, jako třeba že bývá zvykem kvůli kladnému vnímání jídla dávat jako součást pokrmu něco kyselého a taky něco křupavého.
Seznámili jsme se tak s konkrétními jídly a surovinami (různé octy, oleje, esence, částečně vyrobené na místě), tak s postupy. Na přetřes přišly i trendy (jedlé květy, černý česnek, černý citron) a veselé příhody z kuchyně (když si hrajete s ohněm, někdy to chytne).
Něco si člověk doma prostě nevyrobí a musí na to za profíky, něco si může koupit domů a něco naopak může udělat velmi snadno. To zelené je strašně dobrá libečková sůl, kdy prostě hodíte do výkonného mixéru libeček a sůl a necháte je rozmašírovat. Sůl je konzervant, takže si můžete podobným způsobem udělat několik ochucovadel z toho, co máte, a vydrží vám. Tip: Můžete je uchovávat i v mrazáku, pokud je chcete mít doma dlouho.
Resumé:
Kurz v Umu si myslím užili úplně všichni a kromě toho, že to bylo několik hodin plných radosti a energie, se člověk i hodně naučil. Za mě palec nahoru!
Martin Štangl si hned po škole prošel několika předními pražskými restauracemi, nejvíc ho však ovlivnila zkušenost v michelinské La Degustation Bohême Bourgeoise, kde se během osmi let vypracoval na pozici sous-chefa. V roce 2015 dostal příležitost podílet se na otevření karlínské Esky a naplno realizovat své představy o moderní české kuchyni, která respektuje tradici a sezonu. Martin má rád bylinky (hlavně ty divoké), staré odrůdy i zapomenuté recepty našich (pra)babiček a spoustu inspirace nachází v přírodě. Za tou se před lety odstěhoval z Prahy 1 na Sázavu, kde společně se svou ženou vede penzion Venkoff, chová slepice a králíky a vyrábí keramiku. V kuchyni pracuje s pokorou a v jeho očích můžete zachytit až dětskou radost z dobrých surovin a povedeného jídla.
Um
Národní třída 28 (vchod společný s kinem Evald)
Praha 1