Novinky ve FULL MOON: debut Eriky Rein a soundtrack ke snímku Ještě nejsem, kým chci být
Erika Rein / Foto Welinna
Producenti Oliver Torr, badfocus a DJ Gäp dodali vzpomínkám Libuše Jarcovjákové současný zvukový rámec
Dokumentární snímek Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, vyprávějící příběh české fotografky Libuše Jarcovjákové, bude bezesporu jednou z událostí podzimní sezony. Film s úspěchem promítaný na filmových festivalech Berlinale, v Karlových Varech nebo na Letní filmové škole v Uherském Hradišti vstupuje do široké distribuce ve čtvrtek 3. října. O den později vychází ve spolupráci labelu Full Moon Forum a produkční společnosti Somatic Films digitálně a na LP také soundtrack filmu, jemuž předchází singl Who Am I? vydaný 20. září.
Pod hudební složkou filmu jsou podepsáni producenti Oliver Torr, Prokop Korb (badfocus) a Adam Matej (DJ Gäp), kteří vzpomínkám Libuše Jarcovjákové dodali současný zvukový rámec. Odyseu uznávané fotografky doprovodili komplexní elektronickou produkcí. Soundtrack vychází z originální hudby použité ve filmu, která pracuje mimo jiné i se samply z již vydaných skladeb (například Open od Amelie Siba nebo To chce mít svůj systém od Evy Hurychové a Jana Neckáře). Album ovšem není pouze souhrnem tracků použitých ve filmu. Oliver Torr a badfocus filmovou hudbu zaranžovali a zremixovali do zcela nového tvaru, který příběh Jarcovjákové vkusně rámuje a vypráví jej svým vlastním způsobem.
„Celé album vytváří prostředí, do kterého se může člověk vracet, prožít v něm s klidem emoci, které je momentálně plný. Popřemýšlet nad otázkami, které si třeba poslední dobou pokládá,“ charakterizuje autorský záměr jeden z producentů Prokop Korb aka badfocus. „Snažil jsem se zapomenout na to, jak film vypadá a zní. Chtěl jsem jít směrem nějaké nadstavby nad realitou vytvořenou vzpomínkami, které si z filmu odnášíme. Nechtěl jsem recyklovat filmovou hudbu, ale spíš vytvořit do nějaké míry nové dílo ze střípků vzpomínek a nabídnout tak posluchačstvu prostor pro cestování časem,“ dodává Oliver Torr.
Dokumentární snímek Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, vyprávějící příběh české fotografky Libuše Jarcovjákové
K tvorbě soundtracku dále přispěli Filip Míšek a Martin Ožvold, nechybí ani vklad Alexandera Kashcheeva a Michaely Patríkové, kteří jsou podepsáni pod celkovým zvukovým designem snímku. Výsledný mix alba pracuje s hlasem Libuše Jarcovjákové, která prostřednictvím citací z deníků vypráví jakousi komprimovanou verzi svého příběhu. Obal alba podobně jako další vizuály k filmu vytvořila respektovaná grafická designérka Kristýna Kulíková s využitím fotografií Jarcovjákové. LP verze vychází ve dvou barevných variantách vinylu, limitovaná edice obsahuje kromě nosiče v unikátní barevnosti – za pomoci galaxy efektu je každý kus originálem – také původní, signovaný tisk anglické verze plakátu k filmu z dílny Kristýny Kulíkové v černobílém provedení, které bylo doposud použito pouze na festivalu Berlinale.
Kamibe jako láska, debutové album Eriky Rein
Slovenská zpěvačka Erika Rein se na svém debutovém albu spojila s producentem Jonatanem Pastirčákem (Isama Zing, Pjoni). Kamibe přináší třináct skladeb hned ve třech jazycích – angličtině, romštině a slovenštině – a kombinuje experiment s globálním popem, soulem nebo R&B. Vydání předchází 13. 9. singl Toxic, celá kolekce pak vychází v pátek 27. září ve spolupráci labelů Full Moon Forum a Rukahore.
Kamibe propojuje křehké zpěvové linky, vycházející z rhythm & bluesových kořenů Eriky Rein, se zvukovou barevností Pastirčákovy produkce. Ta osciluje mezi strohými, minimalistickými aranžemi a vícevrstevnatými experimentálními beaty. V úvodní písni Soske vzdává Rein poctu svému původu zpracováním starodávné romské písně, v titulním tracku pak tradiční hudbu vkládá do současného hudebního světa. „Zpětně je mi to velice líto, ale v mládí jsem otci řekla, že nechci nikdy zpívat romské písničky, protože se za svůj původ stydím,“ vysvětluje Rein a pokračuje: „Také proto jsem album pojmenovala romsky, protože jsem díky otci a nejbližším lidem změnila postoj a dnes jsem na své kořeny hrdá. Jsem ráda, že mohu tuto krásnou hudbu zpívat a posouvat ji do nových kontextů.“
Erika Rein / Foto Welinna
Na ploše čtyřiceti minut se objevují nejrozmanitější podoby lásky, kterou představuje třeba hedvábný kámen (Silky Stone), podobně Rein zpívá o lásce svobodné a nespoutané (Hell, Tekutý piesok) nebo o schopnosti překonat samotu a bolest (Láska v ulite, Noonecares). V People Like Us zase popisuje lásku lidí, kteří se respektují ve své odlišnosti. „Zpěv Eriky jsem prvně slyšel na jejích instagramových videích, kde zpívala coververze různých R&B písní, a už tehdy jsem si říkal, že je to jeden z nejkrásnějších projevů na naší scéně,“ vzpomíná Pastirčák na začátky spolupráce a doplňuje: „Potom mě zničehonic Erika po mém koncertě na Pohodě oslovila s tím, jestli bysme spolu nemohli udělat jednu skladbu, to jsme se ještě vůbec neznali. A myslím, že už po první session jsme oba pochopili, že to nebude jeden track, ale celá deska. Naše nápady i světy se přirozeně doplňují, asi i kvůli tomu, z jak rozdílných kořenů vyrůstáme.“ K rozmanitosti alba přispěla i další producentská jména jako Aid Kid, Ancestral Vision, Martin Štefánik nebo Adrián Líška, o mix se s Pastirčákem postaral Tomáš Havlen (Post_hudba).
Erika Rein je slovenská R&B a popová zpěvačka. Za sebou má několik singlů a spoluprací se jmény jako Dame, Yael nebo 7krát3, znát ji můžete také z tribute projektu 0u0us. Debutovým albem se posouvá od standardního mainstreamu do nových vod, kde se pop střetává s experimentem. Jonatan Pastirčák vystupuje také pod pseudonymy Isama Zing nebo Pjoni, je známý i coby spolupracovník Katarzie, producent alb Zrní či Zvířete jménem Podzim a jde také o vyhledávaného skladatele filmové hudby (V síti, Čiary, Špina, Mord ad.). Coby Isama Zing vydal v roce 2021 dlouhohrající album Blurry AF, které v rámci Radio_Head Awards získalo ocenění Album roka/ Cena novinárov.
Comments
