Ohlédnutí za Žitým snem
Před několika dny skončila výstava ŽITÝ SEN ANDYHO WARHOLA v pardubické Gočárově galerii.
Výstav o Andym Warholovi už V Česku proběhlo nespočet— proč tedy vidět další?
Právě proto se kurátoři snažili ukázat Warhola jinak: jako Andreje Varcholu, člověka který má původ, problémy a ty si s sebou nese ve své tvorbě.
Výstava byla poskládána z různorodých střípků napříč celoživotní tvorbou Andyho Warhola. Vedle ikonických sítotisků jako Květiny nebo Marilyn Monroe tu byly i rané ilustrace, portréty slavných osobností, ale také méně známá díla — například Lebka, série Poslední večeře nebo motivy vystřihovánek inspirované Hansem Christianem Andersenem.
Warhol je obecně známý tematizováním produktů každodenního života konzumní společnosti. Tato výstava se však na rozdíl od jiných zaměřila na autorovo nitro. Jednotlivá díla zde prezentovala různé stránky a rysy jeho osobnosti: sítotiskové vystřihovánky inspirované Andersenem ukazují Warholovu zálibu ve vystřihovánkách a jednoduchosti, sítotisk Lebky pak odráží jeho strach ze smrti — zvláště po roce 1968, kdy byl postřelen.
Od té doby se o něm začalo mluvit jako o „papundeklovém Andym“. Začal si pečlivě střežit soukromí a svou tvorbu ještě více komercializoval. Místo ikon svatých vytvářel ikony nové doby — portréty slavných osobností, které proměňoval ve zbožštělé symboly konzumní kultury. Během života vytvořil přibližně 10 000 portrétů, čímž doslova vtiskl tvář epoše, kterou sám pomáhal utvářet.
Součástí výstavy byly i fotografie od Billyho Namea, který spolu s Andym v roce 1963 založil Factory. Tyto fotografie zachycují Andyho a dění kolem něj.
Silnou linkou expozice byl Warholův slovanský původ. Ač se narodil v Pittsburghu, jeho rodiče pocházeli z rusínské Mikové — ze státu, který již zanikl, dnes je vesnice součástí Slovenska. Možná právě proto je v České a Slovenské republice tolik výstav o Warholovi — chceme si jeho zásluhy přisvojit, a kdo by nechtěl.Ostatně — Warhol bývá řazen vedle Picassa a Duchampa mezi tři umělce, kteří nejzásadněji proměnili výtvarné umění 20. století.
Slovanský původ se v jeho tvorbě viditelně neodrážel, jeho spiritualita však ano. Byl vychováván v pobožné římskokatolické domácnosti, svou víru si udržel a pravidelně docházel na bohoslužby. V 80. letech se během svého evropského turné dokonce setkal s Janem Pavlem II. a v roce 1986 vytvořil na popud milánského galeristy rozsáhlou sérii Poslední večeře, která je považována za největší náboženskou sérii 20. století. Jedno z těchto pláten bylo součástí i pardubické expozice.
Vrchní patro výstavy bylo překvapivě věnováno členům Warholovy rodiny. Byly zde k vidění obrazy jeho bratra Paula Warhola, který se také věnoval umění — na rozdíl od Andyho však spíše rekreačně. Stejně jako Andy maloval objekty každodenní spotřeby (například kečup Heinz), používal sítotisk, a navíc maloval pomocí kuřecích nožek namočených v barvě. Dále zde byly obrazy Paulova syna a předměty po Andyho matce, například její šátek či pas.
Výstavní prostory byly doplněny i o díla českých autorů, například létající peníze od Davida Černého. Tyto objekty, ač tematicky do výstavy zapadaly, divákovi nic nového nepřinesly a v prostoru působily spíše nadbytečně.
Výstava byla poměrně malého rozsahu, působila fragmentárně až nekonzistentně a nebsahovala žádné z Warholových audiovizuálních děl. Přesto nabídla něco, co velké retrospektivy často neumějí: pohled na umělce za jeho maskou.
Comments
