Profesor a vizionář Hiroši Išii: vím, co v digitálním světě chybí
Foto: Jan Malý
Profesor z věhlasného amerického MIT představil v prosinci v Praze svou vizi Tangible Bits (hmatatelných bitů) a koncepci Radical Atoms (radikálních atomů), a to v CAMPu a na ČVUT.
„Cílem jeho výzkumného týmu je převádět čistě digitální informaci do formy, kterou lze skutečně vnímat a pocítit, nikoli jen zhlédnout jako vizualizaci na obrazovce,“ uvádějí pořadatelé jeho přednášky v Praze.
Hiroši Išii se narodil v Tokiu a vyrostl ve městě Sapporo. Vystudoval Hokkaido University a působil an několika vzdělávacích institucích, v 90. letech se přestěhoval do USA. Letos získal cenu SIGCHI Lifetime Research Award a jeho práce je velice ceněna odborníky i laiky. Přednáška bude v anglickém jazyce.
Podařilo se nám získat s profesorem rozhovor. Jeho spoluautoři jsou Josef Kortan a Ivan Sobička. Podívejte se i na video z přednášky!
Foto: Jan Malý
Rozhovor s Hirošim Išiim
Jedním z vašich guruů byl Douglas Engelbardt, vynálezce počítačové myši. Čemu jste se od něj naučil?
Dopadus skutečné vize „kolektivní inteligence.“ Doug je můj hrdina a vzor.
Dnes mezi nejběžnější UI patří myš, klávesnice, touchpad, dotykové displeje a hlas. Je ještě prostor pro nové způsoby interakce? Mohou proniknout do mainstreamu, nebo půjde navždy o designové nebo umělecké kuriozity?
Na okraji místo je, ale je možné, že se dalších sto let do mainstreamu nedostane, protože technologie pro radikální atomy nebyla ještě vynalezena.
Tou hmatatelností myslíte, že dotknout se znamená víc než vidět? A co další smysly, třeba čich?
Čich a chuť jsou další hranice, které bychom měli prozkoumat. Ale protože život je krátký, zaměřuji se na „dotek“.
Existují dnes nějaké skutečné příklady vize Radical Atoms?
Jsou k vidění v hollywoodských filmech. 😉
Jsou k vidění v hollywoodských filmech. 😉
Jaký je nejslibnější směr / výzkum, jaký vidíte ve vaší skupině, pokud jde o možné budoucí široké přijetí?
Komunikace, design a umělecké vyjádření.
Pokud se podíváme na svět za 20 nebo 50 let, jaká bude podle vašeho názoru největší změna v UI?
Sním o tom, že se naše fyzické prostředí samo o sobě stane rozhraním.
A váš sen? Co byste chtěl prožít nebo pomoci vymyslet?
Setkávat se s mladými a kreativními studenty, inspirovat je a vymyslet něco, co si ještě nikdo nevysnil.
Komunikace, design a umělecké vyjádření.
Pokud se podíváme na svět za 20 nebo 50 let, jaká bude podle vašeho názoru největší změna v UI?
Sním o tom, že se naše fyzické prostředí samo o sobě stane rozhraním.
A váš sen? Co byste chtěl prožít nebo pomoci vymyslet?
Setkávat se s mladými a kreativními studenty, inspirovat je a vymyslet něco, co si ještě nikdo nevysnil.
Velká část toho, co děláte, souvisí s uměním. Kdo jsou někteří z vašich oblíbených umělců a kdo vás ovlivnil v této oblasti, když jste byl mladý?
Inspirovalo mě mnoho umělců. Miluji Isamu Nogučiho (sochař), Maxe Billa (designér z Bauhausu) a Ben Shahn (malíř)…
Jaký okamžik vás přiměl říci si „to je skvělé, tomuhle se chci věnovat?“
Když vidím široce otevřené oči svého publika (přátelů, kolegů, studentů, návštěvníků), vždycky si s velkým úspěvem řeknu „ach!“.
Jak jste se dostal do MIT a co vás vede k tomu, že jste i nadále součástí tohoto institutu?
V roce 1994 jsem byl v Atlantě na konferenci VANGUARD a odlovili mě tam Alan Kay a Nicholas Negroponte. V roce 1995 jsem se tam přemístil. Chci-li stavět hory a demonstrovat své vize, je MIT Media Lab ideálním prostředím.
Opravdu se mi líbí termín „radikální atomy“ – co by dělalo atom ne-radikálním, líným, šedým a nudným?
Nedostatek představivosti.
Často přemýšlím, jak odlišný je svět pro lidi, kteří se narodili do počítačového světa, využívají internet a technologie od dětství. Jak to vidíte vy?
Mám štěstí, že jsem se narodil před PC a internetem, protože znám a oceňuji hodnotu analogových fyzických materiálů. Proto vím, co v digitálním světě chybí.
Můžete popsat typický den, kdy jste v MIT?
Stále přemýšlím, stále črtám myšlenky na listey papíru a pořád si povídám se svými studenty, aby myšlenky mohly krystalizovat.
Vidíte budoucnost lidstva nadějně?
Kdo to ví? Krásné je, že nikdo nezná odpověď, ale já v to věřím.
Video z přednášky:
Comments
