Recenze: Joe Louis Walker v Lucerna Music Baru

všechny fotografie autor
všechny fotografie autor

Blues musí být něco jako živá voda v nehmotném skupenství. Určitě lidi nějak omlazuje. Vidět to bylo minulý týden na koncertě vitálního osmdesátníka Buddyho Guye v pražské Lucerně a stejně tak i v pondělí jenom za zdí od jejího pódia v Lucerna Music Baru na koncertě dalšího slavného bluesmana Joea Louise Walkera. Až z pohledu do encyklopedií člověk překvapeně zjišťuje, že mu příští rok na Vánoce má být už sedmdesát. Ale rozhodně na to nevypadá.

Se svou perletí vykládanou kytarou a třemi skvěle sehranými chlapíky v kapele Walker spustil smršť, kterou nezastavila ani prasklá struna (ostatně podobně jako Guye minulý čtvrtek). Rozhodně nešlo jenom o “jednoduché” blues, z písniček zněla spousta dalších stylů a posluchač se ani na chvilku nenudil. Skvělá byla hlavně souhra frontmana s chlapíkem, který mu hrál na hammondky, ale o nic horší nebyl ani baskytarista Lenny Bradford, který si svou chvíli slávy užil i za mikrofonem.

Škoda jen, že v sále nebylo rozhodně nijak narváno – i když procento známých domácích kytaristů a dalších muzikantů bylo výrazně vyšší, než na zdejších koncertech bývá zvykem. Dojem z Česka ovšem Walkerovi jistě v pátek napraví publikum na tradičně dlouho dopředu vyprodaném koncertě v Šumperku na festivalu Blues Alive, kam se vrací po jedenácti letech od své premiéry před českým publikem.

Comments

comments

Vyhledat