The Chemistry Gallery uvádí: Marek Šilpoch – Křehkost kontextu

8 dubna, 2021
Redakce
umění

Světelné umění v kontextu historie a současné vizuální kultury je tématem postgraduálního studia vizuálního umělce Marka Šilpocha, který se světelným instalacím věnuje již šest let.

Ačkoliv třeba ještě není znám širší umělecké veřejnosti, je velmi dobře znám na pražské scéně elektronické hudby jako spoluautor vynalézavých světelných instalací vytvořených pod hlavičkou tříčlenného uskupení XYZ project (spolu s Oliverem Torrem a Dominikem Jančíkem).

Právě vizuálně, společensky a kreativně bohaté prostředí elektronické hudební scény je kolébkou jeho zájmu o světelné umění a instalace. A díky uskupení XYZ měl již příležitost realizovat nesčetné množství interaktivních i neinteraktivních světelných instalací na nejrůznějších site-specific místech. Ačkoliv trojice XYZ působila navenek jednotně, hlavní rozdělení rolí bylo jasné: Torr – hudba, Jančík – technologie, Šilpoch – světlo.

Napovídá tomu i oblast zájmu každého z těchto umělců po rozpadu jejich domovského sdružení. Svůj zájem o světelné instalace mohl Marek Šilpoch uplynulé dva roky dále rozvíjet jako kurátor festivalu digitálního a světelného umění Signal. Jeho stávající postgraduální studium v ateliéru Time-Based Media Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem je tak jen logickým vyústěním této cesty. Cesty, která, jak autor sám říká, “začala na mejdanu”.

foto Deaf Blind Not

Stávající výrazový rejstřík Marka Šilpocha v poslední době výrazně rozšířilo jeho magisterské studium v ateliéru skla Ronyho Plesla na pražské UMPRUM. Na jeho autorském rukopisu a práci s detaily se nicméně také projevuje již předchozí bakalářské studium grafického designu a vizuální komunice na stejné škole v ateliéru Rostislava Vaňka. Kombinace a interakce světla a skla Šilpocha fascinovala vždy. Ale až díky intimnímu osahání sklářských technik mohl do svých děl zakomponovat sklo, nad kterým má od prvopočátku autorský dohled. Do té doby vtipným způsobem využíval hlavně princip recyklace různých světelných prvků zejména lamp, lightboxů, zářivek či neonů. Princip recyklace industriálních prvků používá samozřejmě dosud.

foto Petr Kopal

Možnost autonomního sklářského vstupu do recyklovaných industriálních objektů ale dává jeho práci novou dimenzi. Výsledná díla, která připomínají nějakou mimopozemskou či nadpozemskou bytost, nezapřou inspiraci průkopníky světelného umění. Nejvíce je styl Marka Šilpocha jak vizuálně, tak materiálově, blízký stylu američana Dana Flavina. Zároveň lze v jeho práci vidět fascinaci tvorbou průkopníka světelného umění Thomase Wilfreda nebo instalacemi největší současné hvězdy oboru světelného umění Olafura Eliassona. Vizuálně pak je v jeho pracích jasný vliv Bauhausu, zejména László Moholy-Nagye anebo německého umělce Heinze Macka ze skupiny ZERO. Z českých autorů patří k největším inspiracím průkopník v oblasti světelných a světelně kinetických plastik Zdeněk Pešánek, který již ve třicátých letech minulého století tvořil obdivuhodné světelné instalace. Autorů, kteří se této formě umění věnují, není mnoho, a to i téměř po sto letech.

foto Deaf Blind Not

Marek Šilpoch nyní před diváky předstupuje se svou premiérovou sólovou výstavou Křehkost kontextu, na které představuje poslední způsob svého uvažování o světle a světelných instalacích, které vykrystalizovalo na základě jeho předchozích šestiletých zkušeností. Základními stavebními kameny jeho současného výrazu jsou recyklované industriální prvky v kombinaci s různou podobou skleněných a barevných intervencí. Sklo, industriální prvky a světlo vytváří bladerunnerovskou estetiku jak jednotlivých děl, tak i celé instalace a vnucuje divákovi otázku, zda Šilpochovy bytosti-replikanti, když je zhasnuto, sní spíše o světle nebo o skle. Pravděpodobně o obojím, stejně jako jejich autor. Citlivá kombinace jednotlivých prvků umožňuje Markovi Šilpochovi svobodně pracovat s křehkostí kontextu původních objektů a svými intervencemi je zasazuje do kontextů nových, ovlivněných jak původní funkcí objektu, tak zásahem autora, který je někde blíže řízené náhodě a jinde výsledkem jasného a promyšleného rozhodnutí. V galerii tyto objekty snad chvíli mohou působit cizokrajně, ale po chvíli si vás suveréně a jednoznačně podmaní. Neboť světlo, jehož jsou nositelem, je médium, kterému lze jen těžko odolat.