Divadlo Archa vstupuje do předjaří taneční nabídkou
foto: pořadatel akce
Choreografie pro společnost v panice, vlámský minimalismus Rosas a tanec jako generační spojka v podání Ultimy Vez.
Program:
Tanzwerke Vaněk Preuss – Aurora’s Redlines
21. února, 20.00, Divadlo Archa
Taneční představení pro společnost v panice přiváží do Archy průkopník českého soudobého tance Karel Vaněk. Dlouhá léta působí v německém Bonnu, kde vznikla také jeho nejnovější choreografie Aurora’s Redlines. Spolu s Guido Preussem vytvořil taneční představení, které je reakcí na vyvolávání poplašných zpráv. „Neustálý alarm, ve kterém žijeme, odvádí naši pozornost od zásadních problémů“, říká Vaněk. Bonnský list General Anzeiger o představení napsal: „Tři muži se vracejí k prvotní síle života, paměti těla … Silné představení v každém ohledu velmi mužné, velmi fyzické.“
Ultima Vez / Seppe Baeyens – INVITED
8. a 9. března, vždy v 17.00 a 20.00
Divadlo Archa v rámci oslav 25. výročí premiérově uvede choreografii Invited, která vznikla v produkci vlámského souboru Ultima Vez. Poprvé se tak v Praze představí tanečník a choreograf Seppe Baeyens. Ten s uskupením Ultima Vez úzce spolupracuje od roku 2011. V roce 2015 pod křídly skupiny Wima Vandekeybuse vytvořil svoje první velké taneční představení Tornar pro mnohogenerační sbor profesionálních a amatérských tanečníků. Představení mělo v Belgii i v zahraničí velmi dobrý ohlas. Baeyensovo nejnovější dílo stojí na intenzivním zkoumání jevištního prostoru a spoluautorství v současném tanci. V představení INVITED Baeyens formuluje svoji uměleckou odpověď na otázku, jak se diváci mohou podílet na choreografii představení. V jeho pojetí je tanec společným jazykem, který umožňuje nové druhy soužití, a tím stírá hranice mezi performery a diváky. „Snažím se propojovat generace. Tanec přitom slouží jako dorozumívací prostředek. V tom vidím jeho velkou sílu“, říká Baeyens, v jehož obsazení vedle 95 letého muže figurují i teenageři z bruselské čtvrti Molenbeek. Nepostradatelnou roli zde hraje též publikum. „Neukazujeme divákům, co mají dělat; zveme je, pomáháme jim a podporujeme je k tomu, aby zariskovali a vytvořili něco sami“, doplňuje choreograf. Stírání hranic mezi diváky a účinkujícími, jevištěm a hledištěm podporuje otevřená scéna sdíleného prostoru bez klasické elevace.
Anne Theresa De Keersmaeker – Rosas danst Rosas
Moving Audience, Festspielhaus Hellerau Dráždany
18. dubna, 16.30
Do svého narozeninového programu Archa zahrnula též ikonickou choreografii Anny Teresy De Keersmaeker Rosas danst Rosas. V roce 1983 si vysloužila mezinárodní věhlas, dnes se toto dílo řadí k přelomům v dějinách postmoderního tance. Archa jej na své scéně uvedla v květnu 1995. Rosas danst Rosas rozvíjí minimalismus, na němž stálo už představení Fase (1982). Abstraktní pohyby zde slouží jako základ vrstvené choreografie, která pracuje především s opakováním. Intenzitu tanečních pohybů vyvažují drobná, obyčejná gesta. Rosas danst Rosas je jasně ženské dílo: čtyři tanečnice tančí samy za sebe, stále dokola. S tím spojené vyčerpání a zároveň vytrvalost vytvářejí silné emoční napětí, které z precizní struktury choreografie výrazně vystupuje. Repetitivní, „maximalistická“ hudba Thierryho De Meye a Petera Vermeersche vznikla zároveň s choreografií. Nová produkce představení Rosas danst Rosas bude uvedena ve zcela novém obsazení v partnerském divadle Hellerau, kam se Archa s diváky vypraví v rámci projektu Moving Audience.
Comments
