Design kolem nás: Židle Nagasaki
foto Adam Štěch
Ikonické předměty i obskurní unikáty, které jsou všude kolem nás, bude kurátor a publicista Adam Štěch představovat ve svém volném cyklu Design kolem nás.
Každý díl ze série se zaměří na jeden konkrétní příklad z historie designu tak, jak ho Adam zachytí během svého každodenního života, na cestách i v práci. Fotografii zachycující dotyčný předmět v autentickém prostředí vždy doprovodí stručný výklad o historii i relevanci daného designu v dnešní době.
Židle Nagasaki
Židle Nagasaki patří k mým nejoblíbenějším dílům francouzského poválečného modernismu. I přesto, že je extrémně nepohodlná, její dokonalá elegance z ní činí ikonu nejenom francouzského designu.
O designérovi Mathieuovi Matégotovi jsem se poprvé dozvěděl na stránkách časopisu Wallpaper někdy v roce 2007. Od té doby jsem si ho zamiloval. Původem maďarský designér emigroval do Francie, kde se během padesátých let zaměřil na design a výrobu kovového nábytku. S ním téměř okamžitě prorazil a dostal se na úroveň předních designérů a dekoratérů poválečné Francie. Podobně jako Jacques Adnet nebo Jean Royere se i Matégot soustředil na produkci autorského nábytku, svítidel a doplňků, které prodával pod svou vlastní značkou. Své návrhy vyráběl v malé dílně a distribuoval je do galerií, obchodních domů i přímo soukromým klientům. Navrhoval sériové kusy i unikáty, které zdobyly interiéry mohovité pařížské smetánky.
Svá díla Matégot často pojmenovával podle geografických názvů. Křeslo Copacabana, křeslo Osaka, lampa Bagdad, stolek Java, stolek Santiago, židle Kyoto… To jsou jen některé názvy jeho kolekcí, většinou zkonstruovaných z tenkých ocelových drátů a perforovaného a ohýbaného plechu, tzv “Rigitulle”, který se stal jedním z typických prvků designérovy tvorby. Perforovaný plech použil také k výrobě židle Nagasaki, kterou navrhl v době své největší slávy v roce 1954. Trojnohá židle je doplněna oválnými perforovanými plechy v podobě sedáku a opěráku. Tvar odráží dobový organický design a zároveň se chlubí sofistikovaným technickým řešením, které bylo pro Matégota vždy velmi důležité.
Nagasaki se nejdříve objevila v interiéru, který autor navrhl pro soukromého klienta. Později jí začal produktovat ve větších číslech a používat jí k vybavení některých svých interiérů, například ikonické veganské restaurace La Saladiere v Paříži. Stala se jedním z Matégotových nejznámnějších děl, definující jeho tvorbu. Tu paradoxně ukončil v době, kdy byl na vrcholu. Na začátku šedesátých let se nábytku přestal zcela věnovat a místo něj začal vytvářet autorské tapisérie.
Jeho nábytek se ale stal legendou a dnes se originální kusy z padesátých let vyvažují zlatem. V roce 2019 bylo jedno z jeho děl prodáno v aukci Ader za neuvěřitelných 94 376 USD. Já jsem naštěstí takové peníze za mou vlastní židli Nagasaki nemusel zaplatit. Pořídil jsem si jí v současné licencované re-edici od dánské značky Gubi. Doma mi stojí v obývacím pokoji a já každý den obdivuji její křivky. Sedět na ní moc často nelze. Bolí mě z ní záda. I tak je dokanalá. Potrvzuje to i její zařazení do sbírek Vitra Design Musea.
Comments
